Dvanáct mladých kadetů vstupuje do vojenského výcviku pod velením Daniela Hofmana a Víta Jelena. Do výcviku se jako doktor přidáva i David Hofbauer, i když tvrdil, že nechce mít s výcvikem nic společného.
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Přísný plukovník Daniel Hofman a jeho kolega, vojenský psycholog Vít Jelen mají před sebou nelehký úkol. Z dvanáctky mladých kadetů, do které patří šest dívek a šest kluků musí vybrat čtyři nejlepší kandidáty na misi v Amsterdamu. Po vojenském cvičení je projekt zvaný Mise oficiálně zahájen v Severočeské vojenské nemocnici v Rubavě, ve které budou kadeti praxovat pod vedením zkušených doktorů. Jako zástupce za nemocnici byl ředitelem Viktorem Žákem vybrán doktor Karel Vlach, ale je z projektu vyhozen poté, co sexuálně obtěžoval kadetku Evu Dvořákovou před celou skupinou. Daniel trvá na tom, aby se do projektu přidal David Hofbauer, který nechce mít s výcvikem nic společného, ale po rozhovoru s Viktorem změní názor. Kadeti dostávají od plukovníka Daniela nový úkol. Mají zjistit, který frekventant je nemocný. Kadeti se rozdělí do skupin a navzájem se vyslýchají a vyšetřují. Daniel dostáva zprávu, že major Rostislav Malý měl nehodu a tank mu přejel nohy. Je nutná amputace pravé nohy. Rostislav se přizná Davidovi, že nespadl pod tank, ale skočil na minu, protože má rakovinu a pokusil se o sebevraždu. Daniel je v šoku. Mladému kadetovi Ondřejovi Stejskalovi se podařilo přijít na to, že frekventant Luděk Hnyk má obsedantně-kompulzivní poruchu. Daniel nemá slitovaní a Luděk je vyloučen z výcviku. Kadeti oslaví úspěch na ubytovně a také v Depotu, kde se setkají s Danielem a jeho ženou Alicí Hofmanovou, kteří jsou na večeři.
(Kadeti se navzájem vyslýchají v učebně. Vladimír je na řadě.) Ondřej Stejskal: Takže, rodinná anamnéza... Vladimír Fryvaldský: Jeden děda má rakovinu prostaty, druhej kardiostimulátor. Jedna babička hulí jako fabrika, ale je to čiperka, druhá je mrtvá. Eva Dvořáková: To je mi líto. Jan Rubeš: Na co zemřela? Vladimír Fryvaldský: Eutanázie. Byla profesorka na lékařský fakultě a nějak se nechtěla kamarádit s panem Alzheimerem. Ondřej Stejskal: A rodiče? Vladimír Fryvaldský: Oba doktoři. Myslím, že docela fit. Táta primář, svoji erekční dysfunkci se snaží rozhejbat se sestřičkama. Máma pediatrička, tátovy sestry řeší chlastem. (Kadeti se dívají na Vladimíra.) Vladimír Fryvaldský: Co je? To jste chtěli slyšet, ne? Stejně si myslím, že si z nás akorát Hofman dělá prdel. Nikomu z nás nic není.
(Kadeti jsou na obědě.) Vladimír Fryvaldský: Že prý se ukázal jako vlezdoprdel. Zkoušel to na Jelena. Ondřej Stejskal: Ty vole! Jelen... Hofman mu říká Vítku. To nikomu neříká křestním jménem. Chápeš to? Vladimír Fryvaldský: Vsadím se, že i svý starý říká četař Hofmanová. Ondřej Stejskal: Má četařku, jo? Vladimír Fryvaldský: Já nevím. Ondřej Stejskal: Jaký to bylo s Vlachem? Vladimír Fryvaldský: Podle všeho je to debil. Ondřej Stejskal: Jo? Vladimír Fryvaldský: Ale holky tady máme docela pěkný, ne? Lenka Volfová: Tak si sedneme ke klukům, ne? Eva Dvořáková: Máme zůstat v těch dvojicích? Marika Klocová: Máme sledovat své doktory. Vidíš tady někde toho našeho? Ne! Takže já si sednu, kam chci. Lenka Volfová: Čau! Můžeme k vám? Vladimír Fryvaldský: Musíte.
(Kadeti se baví o úkolu.) Eva Dvořáková: Tak jste se všichni uklidnili... Marika Klocová: Asi nejsme dobří doktoři. Rozhovory ani osobní prohlídky neukázali u nikoho z nás žádnou diagnózu. Jan Rubeš: A nebo je tu varianta, že je mezi náma agent, který měl předstírat nemoc a nedělá to. Luděk Hnyk: No a nebo je tu varianta, že to celý je jenom psychologický experiment.
(Kadeti řeší úkol. Ivan potřebuje jít na toaletu.) Ivan Kučera: Och, já se poseru! Marika Klocová: Tak to udělej támhle do rohu! Ester Kleinová: To snad ne! Vladimír Fryvaldský: No mě nikdo vedle hlavy srát nebude! Jan Rubeš: Vedle obsahu tvý hlavy by se to ztratilo. Vladimír Fryvaldský: Cos to řekl? Jan Rubeš: Slyšels mě. Vladimír Fryvaldský: Chceš přes držku, ty vole?
(Kadeti se pouští do řešení úkolu, který dostali od plukovníka Daniela Hofmana.) Marika Klocová: Pokud máme postupovat týmově, musíme složit lékařský konzilium a podrobit každýho výslechu. Eva Dvořáková: Souhlasím. Jan Rubeš: A co když ten nemocnej bude v konziliu? Marika Klocová: Uděláme konzilií víc a výslechy provedeme křížově. Luděk Hnyk: To budeme každýho vyslýchat několikrát? Marika Klocová: No a? Času máme dost. František Dobeš: Já nebudu v žádným konziliu a nenechám se vyslýchat. Protože já nejsem nemocný a nejsem agent. Lenka Volfová: Takže se na nás vykašleš? František Dobeš: Jo. Je to kravina. Eva Dvořáková: Je to rozkaz! František Dobeš: No a kravina.
(Daniel zamyká kadety v učebně.) Vít Jelen: Ty to myslíš vážně? Daniel Hofman: Myslím. Vít Jelen: Já s tím nesouhlasím. Víš, co za těma dveřma může propuknout? Daniel Hofman: Vím. Vít Jelen: A riskneš to? Daniel Hofman: Jo. Vít Jelen: Pokud to dopadne špatně, budu muset nahlásit, že jsem tě předem varoval. Daniel Hofman: Beru na vědomí. Vít Jelen: Ja vím přesně, co si od toho slibuješ. Stmelený kolektiv nebo převzetí moci několika silnými egy. Daniel Hofman: Co by sis tipnul ty? Vít Jelen: Ty ega.