13. komnata

Slavný žokej a mnohonásobný vítěz Velké pardubické byl mnohokrát zraněn. Po jednom z pádů při dostihu přežil svou vlastní smrt.

Josef Váňa je nepřehlédnutelnou postavou našeho dostihového sportu. Kromě absolutních rekordů na nejslavnějším a nejtěžším překážkovém dostihu kontinentu Velké pardubické steeplechase, kterou vyhrál pětkrát a čtyřikrát na ní dovedl k vítězství jediného koně - Železníka, kromě stovek vítězství v dalších překážkových dostizích po celé Evropě jej charakterizuje i neobyčejná vůle, snad až posedlost, která mu umožňuje nejen vyhrávat, ale někdy i přežít.

Za téměř třicet let své dostihové kariéry prodělal Váňa neuvěřitelné množství zranění. Jak sám říká, těžko by ve svém těle našel kost, kterou by neměl alespoň jednou zlomenou. Zranění, které by si u jiného vyžádalo několikaměsíční léčbu a rehabilitaci, zvládá v řádu dnů. Ordinuje si velmi neortodoxní léčebné postupy, praktikuje zvláštní životosprávu, svěřuje se do péče jak klasické, tak i alternativní medicíny. Mimo to je tvrdohlavý, impulzivní, mnozí jej mají za blázna.

5. června 1994 během dostihu v Baden-Badenu spadl na překážce a za ním běžící kůň mu hřbetem dopadl na hlavu a hrudník. Půl tuny živé váhy, jako by se ocitl pod hydraulickým kladivem. Otřes mozku, zlomená pánev, pohmožděný hrudník s mnohočetnými zlomeninami žeber, utržená polovina levé plíce. Došlo k opakované zástavě srdce a klinické smrti. Po třech nedělích, během převozu z Baden-Badenu do Prahy na Bulovku se stavil doma v Bohuslavicích u Karlových Varů a cvičně si vylezl na koně. Po šesti týdnech začal trénovat a 13. srpna, tj. dva měsíce po úrazu opět závodil. V říjnu toho roku samozřejmě jel i Velkou.