13. komnata

O lásce a odpuštění. Jak život talentované zpěvačky ovlivnily neradostné zkušenosti z dětství.

Hrdinka této 13. komnaty se narodila jako Jana Petrů. Jméno a příjmení si později - už jako zpěvačka - jednoduše otočila. Stala se z ní Petra Janů. To proto, aby si ji posluchači nepletli s jinou zpěvačkou téhož jména, Janou Petrů ze 60. let.

Když přišla na svět, její rodiče byli velmi mladí. Matka ještě nebyla plnoletá, otec měl před maturitou. Manželství se do roka rozpadlo. Petřina matka se jako osmnáctiletá znovu vdala a odstěhovala se z Prahy. Otec dostal povolávací rozkaz na vojnu a malou Petru začala vychovávat babička. Matka se provdala do malé vesnice pod Kozákovem v Českém ráji, do Klokočských Louček. Do Prahy za dcerou jezdila, i když ne příliš často. Otec bydlel v sousedním domě hned vedle. Také se znovu oženil a Petra tak měla nevlastní sourozence. Když byla Petra starší a musela k soudu kvůli výživnému, přestala se s otcem stýkat úplně. V 11 letech matka Petře navrhla a přesvědčila ji, aby se natrvalo přestěhovala k ní, do Louček. Petra se těšila, že bude konečně s mámou a souhlasila. Babička to ale těžce nesla, na vnučku, kterou vychovala, si hodně zvykla. Petra brzy litovala, že opustila babičku a odstěhovala se k matce. Stala se z ní především chůva dvou mladších nevlastních bratrů. V 15 letech se sebrala a vlakem odjela do Prahy k babičce. Byl to ale útěk z domova. Máma si pro ni přijela a musela se vrátit. V 16 letech kvůli rodinným poměrům a nešťastné lásce se Petra dokonce pokusila o sebevraždu. Musela si pobýt pár dní na psychiatrii v Kosmonosech a později se za tento čin styděla. Uvědomila si, že takové řešení už nikdy nezvolí a musí hledat jinde.

Zpěv byl vlastně součástí jejího úniku z reality. Začala zpívat ještě na sklářské průmyslovce. Později přestoupila do kapely Nonet, úspěšně se zúčastnila krajského kola celostátní soutěže tanečních písní a protože v té době dovršila 18. rok, mohla přijmout nabídku vedoucího taneční skupiny Styl, aby zpívala s podnikovou kapelou Tepny Náchod. Nakonec dostala nabídku ze Semaforu, kde pak působila v letech 1972-1978 a hrála a zpívala v mnoha hrách, např. v legendární Kytici, která dosáhla 500 repríz.

V roce 1978 si vzala svého manažera Michala Zelenku a začala zpívat s vlastní kapelou. Se svým tatínkem se usmířila a našla k němu vztah až ve chvíli, kdy ho pozvala na svou první premiéru v Semaforu. Své rodině dokázala odpustit i díky babičce, která ji mnoho naučila o důležitých lidských hodnotách.