13. komnata

Na trampského barda a autora trampské hymny Rosa na kolejích opakovaně sáhla smrt. To ho přivedlo k bilancování a novému pohledu na vlastní život...

Trampský bard Stanislav "Wabi" Daněk zaplatil v polovině devadesátých let vysokou cenu za způsob života, který do té doby vedl. Třikrát za sebou na něj sáhla smrt. Jednoho dne se mu po návratu z koncertu udělalo nevolno, začal mít poruchy chůze, špatně mluvil, ztrácel paměť. Lékaři Daňkovi zjistili ucpání cévy v mozku krevní sraženinou a krvácení do mozku. Léčba sraženinu rozpustila, ale strach, co bude dál, zůstal. Při vyšetření lékaři navíc zjistili a později operovali velkou výduť v písničkářově mozku. Byla to další smrtelná hrozba pro stárnoucího muzikanta s nedobrou životosprávou, kde převládal alkohol, tučná jídla, nedostatek pohybu. Po dalších dvou letech přišel srdeční infarkt. Všechny tyto osudové křižovatky Wabi Daněk přežil, ale v jeho životě se hodně věcí změnilo.

Wabi zjistil, že mu vyhasl tvůrčí potenciál, ztratil schopnost skládat písničky. I když se snažil sebevíc, výsledek nestál za moc. Začal hledat cestu zpátky a hledá ji dodnes. Snaží se vrátit proti proudu času, ke kořenům své osobnosti. Chtěl by vyřešit vztah s dcerami, který se velmi narušil, když se rozvedl a podruhé oženil. Další nezhojenou ránou je zásadní a osudový vztah s rodiči, bez kterých by prý nikdy nebyl tím, čím je: trampským písničkářem. To, že se s první ženou rozvedl a odešel ze Zlína do Prahy, snášeli Wabiho rodiče velmi těžce a nikdy mu to úplně neodpustili.

Doufá, že se mu ještě podaří napravit to, co změnit jde a smířit se s tím, kde již je na změnu pozdě.