(V bistru se ukáže Earlův syn.) Max: To není zákazník. Nevidíš tu podobu? Caroline: Ó, Max, je tohle tvůj otec? Max: Jo, to je můj otec. A moje matka je kus křídy.
(Holky žádají přes internet o kreditku a čekají, až se jim načte, jak to dopadlo.) Max: Teď si to zjišťuje, jak tvůj otec ukradnul ty milióny. A teď si to zjišťuje, že jsem byla vyhozená z 8 fast foodů. A teď si to zjišťuje, proč jsem byla vyhozená z 8 fast foodů.
Caroline: Takže tam musíme zůstat. Jen musíme sehnat nájem na půl roku dopředu. Earl: Rád bych pomohl, ale od roku 2008 neznám svůj PIN... Moment. 2008. To je můj PIN!
Max: Nezaprodal jste Caroline. Spousta lidí by to udělala, ale vy jste tam stál jako chlap. A pochcal jste si gatě. Han:(hrdě) Máš pravdu, to jsem udělal.
(Sophie dostane dárek od Olega.) Sophie: Zebrovaná taštička. To je moje oblíbené zvíře. A jedlé spodní prádlo. To je moje oblíbená svačina. Oleg: Jo a jsou bez rozkroku, takže mají míň karbohydrátů.
Max: Hamishe nikdo neobehraje. Caroline: To ani mě. Protrhla jsem si pannenskou blánu, když jsem vyhrávala ten pohár. Max: Proto se mu říká milovaný pohár?
Caroline: Já a můj bratranec Peter jsme na ni lezli a hráli si na francouzskou revoluci. Já byla Marie Antoinetta a on mi pomáhal upravit vlasy nahoru. (Zamyslí se.) Teď je mi líto jeho ženy.
Martin Channing: V té dražbě je jedna věc, kterou chci, abys měla. Caroline: Co? Můj portrét jako miminka? Ta socha mě jako pětileté? Ten gobelín, když mi bylo čtrnáct? Max: Já mám celkem slušnou policejní skicu z mých sedmi.
(Max a Sophie se tahají o katalog.) Sophie: Nade mnou nikdy nevyhraješ. Když jsem se narodila, doktoři mi chtěli vyrvat ze spárů mou mrtvou sestru dvojče, ale já ji nikdy nepustila. Byla to moje první panenka.