Caroline: Konečně jsem poznala sladkýho kluka, co je k světu. Je tak sladkej, že to má napsaný i na prodejně. A úplně jsem pohřbila šanci, kterou jsem u něj měla. Max: Nic jsi nepohřbila. Není od věci, žes mu předvedla, že ti funguje dávivý reflex.
(O Caroline a chlápkovi z cukrárny.) Max: Budeš litovat, vy dva se k sobě hodíte. Jste jako Jeníček a Mařenka. Caroline: To byli sourozenci! Max: No a?
(Holky se dozví, že Max loni obsluhovala na plese, který Caroline navštívila.) Caroline: Není to zvláštní? Nejspíš jsme byly v té samé místnosti. Max: Pak je šance, že jsem ti plivla do pití. Ne vážně. Pokud se nechovala rozmazleně a náročně. Max/Caroline:(naráz) Je velká šance, že jsem ti/jsi mi plivla do pití.
Sophie: To je můj řidič, čeká venku. Max: Proč prostě nepozvete Olega dovnitř? Sophie: Nevím, jestli si už zaslouží pozvat dovnitř. Max: Z toho, co jsem slyšela, se dostal dovnitř už dávno.
(Caroline se diví, že jí Han nikdy neřekl o své zálibě v jízdě na koni.) Han: A proč ses nikdy na mé zájmy nezeptala? Řeknu ti proč, protože jediné, o čem kdy mluvíš, je „náš obchod s dortíky“, „náš obchod s dortíky“. Nemáš tam jinou písničku? Caroline: Nicméně náš obchod s dortíky má zítra velmi důležitou schůzku s Paulem Plattem, organizátorem večírků.
(Max nadává zákazníkovi, který je oblečený v historickém kostýmu a píše na psacím stroji, že se má vrátit do současnosti.) zákazník: Současnosti? A kde tys vzala tu svoji uniformu? V devadesátém osmém?
(Metro musí zastavit kvůli překážce na kolejích.) cestující: Vsadím se, že někdo skočil pod vlak. Caroline: Pane bože! Taková tragédie! Naše máslová poleva!
Caroline: Kdo je tam? Sophie:(za dveřmi) Kim Kardashian. (Caroline otevře dveře.) Sophie: Ne, nejsem Kim Kardashian. Já si musím na živobytí vydělávat.