24 Hour Catwalk

24 Hour Catwalk

24 Hour Catwalk je průšvih. Od začátku až do konce.
Líbí se mi původní myšlenka – do 24 hodin vytvořit kolekci tří kusů oblečení. Jenže pak se to všechno zvrtne. Koho by bavilo koukat se na čtyři návrháře, jak pracují? Nikoho. Tak se to musí okořenit uměle vyvolanými hádkami. Aby to bylo ještě zajímavější, do finále se po prvním úkolu dostanou jenom dva. Pak se přidá rádoby drsná porota. Pokud tohle nestačí, tak proč návrhářům nepřidat tým švadlen, který jim do všeho bude kecat. Z původních návrhů po jejich technických zásazích zbude jenom torzo.
Alexa Chung možná rozumí módě, ale pro mě prostě není příjemná moderátorka. Navíc mě vždycky rozhodí ty její nožičky, které snad ve všech botách v pořadu vypadají jak reklama na Osvětim.
Samotný pořad je strašně rychlý. Jasně, základní myšlenka je za 24 hodin jedna kolekce, ale to je ten problém. V každém dílu jsou noví soutěžící, o kterých se divák nic nedozví a nemá šanci je blíž poznat. Takže je v podstatě úplně jedno, kdo vyhraje.
Je dost vidět, že náklady na výrobu pořadu byly nízké. Samotné látky vypadají dost levně a hnusně. Taky mi připadá, že ani porotcům se nelíbí oblečení, které hodnotí. Názory porotců mě někdy nutí přemýšlet o úrovni jejich vkusu. Bohužel ani u jednoho kusu oblečení se u mě nedostavil wau efekt, většina kusů je totiž fakt narychlo spíchnutý hadr.
Soutěžní úkoly jsou dost bláznivé, což je velké plus. Pokaždé mají za úkol zakomponovat nějakou neobvyklou věc (např. dětské plínky, plyšáka, masku klauna, příšerné bombarďáky, nafukovací míč) do svých modelů. Návrháři taky mají pojmenovat své modely, takže se dočkáme perel jako "sexy sex sexy".
Závěr je ve stylu: Gratulujeme. Tady máte peníze a tamhle jsou dveře. Pohyb, pohyb, lidi. Čekáme na další návrháře.