Na Kladenském nádraží zachytí vlak ženu a těžce jí zraní. K překvapení vyšetřovatelů se u ní najdou bankovky z velké loupeže, která se odehrála před několika lety. Při pátrání se Zeman po letech setkává s Blankou Mutlovou.
- Docela běžná, i když smutná zpráva se objevila jednoho rána v září roku šedesátého v denním tisku. Čtyřicetiletá R.F. byla zachycena vlakem a těžce zraněna. Téhož rána odcházely tisíce školáků a studentů do škol. Na Kladně nedaleko nemocnice, kam byla R.F. převezena, svištěla jako každého dne lana důlních klecí - noční směna nahoru, denní dolů. Kapitán Zeman tu zprávičku přehlédl v postoji na jedné noze v našlapané tramvaji. A přece právě tato ranní zpráva se stala Zemanovi osudnou. Už patnáct let se Zeman snažil s úspěchem zvládnout svou profesi. Miloval ji. Její železná logika ho dráždila i přitahovala. Avšak čím více odkrýval její drsná tajemství, tím pokorněji a s úctou se podivoval jejím překvapivým a nečekaným zvratům. Poznal za ta léta neohraničenou vášnivost tragických střetů s temnými běsy v lidech a kolem nich. Svět zločinu a trestu, zdálo se, ho nemohl už ničím překvapit. Ale nikdy by si nepomyslil, jaké setkání ho čeká, když na svém stole v kanceláři našel toho rána lístek počmáraný příšerným Stejskalovým rukopisem: „Šéf mě poslal na techniku, návrat neurčitý.” Zeman zakroutil hlavou nad vzkazem, z něhož nebyl moudrý. Ale sdělení bylo natolik typicky Stejskalovské, že v klidu vyčkával návrat spolupracovníka. Nedočkal se. V 1:30 ho volal plukovník Pavlásek a žádal, aby okamžitě přišel do jeho pracovny. A tak vkročil kapitán Zeman do případu, aniž by tušil, že se sám stane jeho obětí.