(Guillermo se se Zabalovým synem Jorgem, který je vlastně i jeho syn, schovali před bouřkou v baru, kde začali hrát karty.) Guillermo:(na Jorgeho) A co teď? (Jorge pokrčí rameny. Střih.) Teď máš dvě možnosti, buď zvýšíš sázku, nebo složíš. Ukaž karty. Full house z káček a jéček. No ty vole. Barman: Podívejme se na tady na karbaníka! (Položí před malého další limonádu.) Koukej, jak mladýmu ta limča šmakuje, no ne. Už vyžahnul tři, tahle je čtvrtá. (Do baru se přiřítí Zabala.) Zabala: Chlapi, tak jste normální? To se tady snad sázíte? Guillermo: Klid, ne o peníze, jenom o bonbóny a popcorn. Zabala: Ty vole, Guillermo, to ho učíš hrát poker?! Guillermo: A že mu to jde!
(Guillermo se nabídl, že Zabalovi pohlídá syna, který je vlastně jeho syn.) Guillermo: A jdeme do toho parku. Niñés: Do parku? Vždyť venku to vypadá, že budou padat snad i trakaře. Guillermo: Ale sim tě, určitě ani neskrápne. (Guillermo je s malým v baru, kde mu ždímá oblečení. Venku hřmí.) Barman: No panejo. Tady, na. Jak vás dva ale vůbec napadlo jít v tomhle počasí ven? Guillermo: Nemyslel jsem si, že bude lejt. Kdybysme tam ale zůstali, tak si užene zápal plic a byl by problém. Barman: Jasně. A místo, abys ho vzal domů, jsi ho přitáhnul do baru.
(Skladatele Ignacia zavřela režimní policie do chládku. Zbytek vydavatelství je na schůzce s Fanny, novou možnou hudební hvězdou.) Fanny:(na Maribel) Jo, jo, holka, to všechno zní moc dobře, ale já chci slyšet ty písničky. Ten skladatel nepřišel? Guillermo: Nemůže, je zavřenej. Skládá.