Agresivní virus

Fet: Kde jste byl celý den?
Abraham: Nemusíte si se mnou dělat starosti.
Fet: Nenapadlo vás něco takového jako: „Bože, asi bych se jim měl ozvat. Dát jim vědět, že nejsem mrtvý. Dát jim vědět, že nejsem upír.“
Abraham: Nejsem mrtvý. Nejsem upír.

(K Ephovi vtrhnou dva muži, kteří evakuují lidi do kostela.)
muž: Jednoho tu máme. Něco řekněte, ať víme, že nepatříte k nim.
Eph: Co třeba spojky seřazené podle abecedy? A, aby, ačkoliv, ale… anebo…

Quinlan: I bez Pánova vedení jsem volný. Zažil jsem stejné pocity jako ty.
Eph: Jasně, jsi napůl člověk. Chtěl jsem se tě na to zeptat. Jak se ti žije? Strigoje nemají vnitřní orgány pro rozmnožování. Takže tvoje máma šla na kliniku pro umělé oplodnění nemrtvých?

(Eph se ptá na knihu Occido Lumen.)
Eph: Je tam něco o tom, jak zničit Pána?
Abraham: Nic jasného tam není, ale jeho zničení je zmíněno v některých pasážích. Třeba tady: Když nad ním zazáří tvář Boží, jeho podstata bude zničena.
Eph: Super. Takže nám stačí najít tvář Boží.

(Fet a Abraham zjistí, že jim někdo ukradl Occido Lumen.)
Abraham: Musíme ji získat zpět!
Fet: Netuším, jak to udělat. Leda by někdo, kdo od začátku Zrozenému nevěřil, nestrčil maličké sledovací zařízení na sledování divoké zvěře přímo do stříbrné vazby knihy, kde ho žádná verbež ani poloverbež nikdy nenajde.
Abraham: Je to pravda?
Fet: Kdo je váš oblíbený deratizátor?

Palmer: Tak jsem se nadobro rozešel s Pánem.
Setrakain: Poslal jste mu výpověď?
Palmer: Tak nějak. Přepadl jsem Eichhorsta a provrtal ho stříbrnými kulkami.

(Feta a Charlotte zajala skupina žen. Feta a jeho nového kamaráda Romana drží spoutané ve stodole. Quinlan je přijde zachránit.)
Fet: Skvělé, máš bezvadné načasování.
Quinlan: Ty jsi ten, kdo se nechal chytit.
Charlotte: Jak jsi nás našel?
Quinlan: Když jsem si uvědomil, že jste pryč, bylo jednoduché vás sledovat.
Fet: To byla asi ta moje kolínská. Takže, Quinlane, (ukáže na Romana) to je můj novej kámoš Roman. Romane, Quinlan. Roman pracoval v raketovým silu tady kousek.
Quinlan: Je tam hlavice?
Fet: Tvrdí to.
Quinlan: A opět Vasilij Fet padá do hromady hnoje a leze ven voníc po růžích.
Fet: To je moje superschopnost.

(Eph ošetřuje zranění Alexině bratrovi, který sebou při tom trochu cukne.)
Eph: Promiň.
Alex: To zvládne. Často se hlasitě hádá o tom, že muži snesou víc bolesti než ženy.
Eph: To rozhodně není pravda.
Alex: Vidíš? A říká to doktor. Tak klidně přiznej, že to bolí.
Alexin bratr: (snaží se vyznít přesvědčivě) Nebolí. Zbožňuju to.

Pán: Po tisíciletí byla lidská mysl ve válce sama se sebou. Náboženství, marxismus, fašismus, kapitalismus. Zvučné teoretické myšlenky, ale každá z nich byla poražena zásadní chybou v lidské psychice.
Zack: Jakou chybou?
Pán: Lidskou sobeckostí a marnivostí, které jsou v nich hluboce zakořeněny.

Eichorst: Vaše krevní skupina je velmi… žádoucí. Ale jako i u telat není nic lepšího než B pozitivní u dítěte.

(Eichorst napadl Setrakaina a začal se na něm krmit. Ten však pozřel lék, který při předávkování může způsobit vnitřní krvácení a může sloužit i jako jed na potkany.)
Setrakain: (Eichorstovi) Stejně jako krysy nedokážete vyzvracet léky na ředění krve. Anatomická zvláštnost, ale důležitá, nemyslíte? Jste havěť. Podívejte se na mě. Chci, aby to viděl váš Pán. (začne skrz Eichorsta mluvit na Pána) Slyšíte mě? Chci vám něco říct. Jste hlad. Kmen, který se námi krmí od nepaměti. Ale jedním si můžete být jistý, stále jste parazit. A my vás spláchneme a spálíme. Nebudu to já. Nebude to teď, ale stane se to. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, v jiné tváři, v jiných očích mě uvidíte, až budete umírat. A vy, pane Eichhorste. Jmenuji se Abraham Setrakian. A měli byste vědět, že už nejsem číslo.

Fet: Nějakým způsobem tu hlavici odpálil u kamenného podloží města. A bylo po Mistrovi. Pořád tu byly milióny strigoiů po celém světě. Ale bez Mistrovy centrální inteligence to byla jen hloupá a hladová verbež, která šla lehce zabít. Po pěti letech se atmosféra pomalu léčí. Denně máme dokonce šest, někdy i sedm hodin slunečního svitu a roste to. Strigoiové nejsou úplně vyhlazeni. Prozatímní vláda se rozhodla uzavřít pár kousků tý verbeže uvnitř stejného zařízení jako neštovice. Tedy čtvrté úrovně biozátěže, mezi ostatními agresivními viry. Protože co by se mohlo pokazit. Roman pokračoval ve svém plánu vrátit se k Federálnímu rezervnímu systému a stal se z něj jeden z největších vlastníků nemovitostí na Manhattanu. Hnací síla za obnovením města. Gus odmítl být Romanovým partnerem. Místo toho se vydal na venkov, aby pomohl stovkám uprchlických rodin vrátit se domů. A doufá, že jednoho dne se mu cesta zkříží s určitou ženou, kterou kdysi znal. A Dutch, ta pracuje s několika bývalými hackery na tom, aby dostali internet zpátky na nohy. Na místě výbuchu není žádný památník ani pamětní deska. Jenom hrstka z nás ví, co se doopravdy stalo. A když se i krysy vrátily, tak jsem věděl, že město bude v pořádku. Neuteče ani den, kdybychom si nevzpomněli na ty, kteří už s námi nejsou. Ti, kteří učinili největší oběť. Mistr využil pouta, které dokáže vytvořit lidská láska jako prostředníka pro zhoubný kmen. Pokusil se nás zničit, ale nikdy jí nerozuměl. Lásce. A nakonec to byla právě láska, která nás zachránila a vrátila nám svět. Náš svět.

Eph: Ten výbuch, protiútoky, jaderná zima… To všechno se stalo kvůli mně.
Alex: Jak to myslíš?
Eph: Můj syn, on odpálil tu atomovku.
Alex: Tomu nerozumím. Jak je to možné?
Eph: On i jeho matka byli uneseni Mistrem. Proměnil ji, tak jsem ji ušetřil trápení. A Zack byl u toho. Neodpálil to, protože by chtěl, aby lidé zemřeli. Udělal to, protože na mě byl naštvaný.
Alex: Co se s ním stalo?
Eph: Po výbuchu jsem ho hledal, ale úplně se vypařil.
Alex: Myslíš, že je pořád naživu?
Eph: Nevím. Občas v to doufám. Ale abych byl upřímný, jindy si myslím, že by bylo lepší, kdyby…

(Quinlan zabil Setrakaina, který byl napadnen a nakažen Eichorstem. Eph, Dutch, Fet a Quinlan ho potom spolu pohřbili.)
Eph: Chce někdo něco říct?
Quinlan: Byl jsem svědkem lidské smrtelnosti po více než 2000 let. Vím, že lidský život je až moc často jen záblesk ve tmě. Neměli bychom nad jeho smrtí truchlit. Jeho smrt byla nevyhnutelná. Měli bychom vzpomínat, co všechno nás naučil. Že to, jaký na vás bude mít život dopad, záleží na vůli. Odhodlání pokračovat v boji, ať to stojí, co to stojí. Jeho život byl majákem. Pro nás všechny.

(Eph a Dutch se zúčastní útoku na Central Park a chtějí otestovat svou teorii.)
Eph: Tak… Kterýho z nich použijeme jako přijímač?
Dutch: Marleyho.
Eph: Marleyho… Jako Boba Marleyho?
Dutch: Ne, jako Jacoba Marleyho, toho z povídky Dickense. Teď je to ztrápený duch jeho bývalého já.

Setrakain: Abychom porazili Mistra, musíme být stejně chladní a nemilosrdní a divocí jako on. Bez toho, abychom se sami stali monstry.

Setrakain: Tak či onak, Lumen získáme.
Fet: Tak či onak?
Setrakain: Vyhrajeme, vezmeme si ji, nebo při tom zemřeme.

Fet: Takže, o kolik zlata se jedná?
Setrakain: Zlata?
Fet: Jo, zlata. Ta věc, s kterou budeme obchodovat, abychom získali Lumen.

Eichorst: Řekněte mi něco o sobě. Něco, co nikdo jiný neví.
Dutch: Jsem sama pro sebe záhadou, pane Eichorste.
Eichorst: Líbí se vám, když se na vás ostatní dívají. Na vaše vlasy, na vaše oblečení. Váš parfém. Je to vše velmi promyšlené.

(Nora, Fet a Setrakain hledají knihu)
Nora: Našel jsi něco?
Fet: Nenašel jsem nic o strigoi, ale mám tu Fonescuovy hanbatý časopisy.
Nora: Jak rozkošné...

Dutch: Víte, co jsou bonobové?
Ephraim: Ano, typ zakrslých šimpanzů.
Dutch: Zoo je nechtějí chovat. Víte proč? Protože mají neustále sex. Samci se samičkami, samci se samci, samičky se samičkami. Není to zrovna ukázková rodina.
Ephraim: Jsem rád za tu sondu do vaší podivné mysli.

Nora: Nechápu, jak může být v telefonním seznamu tolik R. Fonescuových.
Fet: Jo. Před pár generacemi měl jeden mužný Fonescu vážně napilno, co?

Eldritch Palmer: Coco, takhle jsem se nikdy necítil. Jako by mě spalovali zaživa.
Coco: Říká se tomu zlomené srdce.

Setrakain: Poslouchejte! Mistr viděl jejíma očima. Ví, kde všichni jsme.
Starostka: O čem to mluvíte?
Setrakain: Myslíte, že jste uspěli, ale nemáte ponětí, čemu čelíte!

Ephraim: Takže ta kniha...
Setrakain: Jestli se mi chystáte říct, jak je má honba za Lumen směšná, ušetřete si to.
Ephraim: O čem jiném ale budeme mluvit? Ne, já to chápu. Taky to se svou biologickou zbraní nevzdávám. Je to takové procvičení v marnosti.