Eichorst:(upravuje Kelly) Nesmíme zapomenout na oči. Koneckonců jsou to okna do duše. (Kelly sa na sebe podívá.) Vidíš? Já to říkal. Toto je ta matka, pro niž náš drahý Zack po nocích pláče.
Setrakian: Já myslel, že pojede i Dutch. Fet: Ne. Její přítelkyně Nikki se s náma necejtí dobře, tak jí Dutch pomáhá najít nocleh v jednom z domů, co jsme vyčistili. Setrakain: Pane Fete, vytáhněte hlavu zpod její sukně a zpátky do hry. V pozoru musíte být tady nahoře. Fet: Ne, neboj... Není čeho se bát.
Fet: Takže jak získáme 750 tisíc ve zlatě? Setrakain: O to se teď nemusíme starat. Pokud Lumen má, Palmer si ji od něj stejně vezme. Fet: Počkat, počkat. Jak ho zastavíme? Setrakain: Vezmeme si ji první. Fet: Okrademe kardinála? Setrakain: Spíše nad tím uvažuji jako nad získáním ukradeného artefaktu, ale máš pravdu. Okrademe toho hajzla.
Quinlan: Ubohé, tohle město New York. Očekával jsem Konstantinopol, Bagdád před vpádem Mongolů. Řím. To byla města. Tohle je továrna. Stroj. Chápu, proč začal tady. Byli jste moc shovívaví. Odvraceli jste svůj zrak příliš dlouho. Možná jste moc samolibí. Měli jste ho zastavit před 70 lety, když už ne před sedmi staletími. Váš strach mě nijak netěší. Trénoval jsem Vauna a ostatní, aby byli lepší. Zklamali nás. Teď jsem tady já. Zastavím ho. Ale z vlastních důvodů.
Dutch: Vidíte to? (ukazuje na Fetuv obličej) Policista: Takže pouštíme brooklynskýho Bombermana na svobodu? Musíte mít vlivné přátele. Dutch: Pomáhal vám! Viděl byste to, kdybyste neměl hlavu strčenou... Fet: Je cizinka. Já to přeložím. Nevyhodil jsem ten tunel do povětří, páč si ujíždím na prasklejch bubíncích.
Fet: Jsem městskej deratizátor. Policista: Se slabostí pro dynamity? Dutch: Je to nejlepší lovec potvor v New Yorku. Fet: Taky mám slabost pro stříbrný granáty. Policista: Cože stříbrnýho? Fet: Spálí ty bestie na prach. Nejsou tak dobrý jako ultrafialový světlo, ale... Dutch: O stříbru ani o světle nevíte, co?
Fet: Víte, co nesnáším? Nesnáším, když klaďas odchází a za ním dojde k tomu velkýmu výbuchu, ale on se nikdy neotočí! Tak to přece v životě nechodí! Třeba já... bych se zastavil, protože bych se chtěl pokochat, jak dobrou práci jsem odvedl.
Fet: Palebná síla je na cestě, doktůrku. Zejtra prozkoumáme tunely metra na samotným okraji Red Hooku. Je na čase zastavit příliv turistů z Manhattanu. Však víš. Bum, bum a ahoj, ahoj. Ephraim: Ty vyhodíš do povětří metro? Fet: Jen vchod. Tunel zůstane nedotknutej. Ephraim: To pro vás bude jako předehra? Dutch: Vasili miluje dobrý výbuchy.
Abraham: Všimla jste si někdy toho čísla na ruce? Nepřemýšlela jste, kolik mi tak může být? Byl jsem vězněm v německém koncentračním táboře roku 1944. Je mi 94 let. Tohle potřebuju k přežití. Sám jsem se rozhodl. Třeba to je hřích, třeba se budu po smrti smažit v pekle, ale teď už je příliš pozdě. Nepřestanu s tím. Střetnu se s Mistrem a buď zvítězím, nebo zemřu. Nezemřu jako slabý stařec.
Fet: Kde jste byl celý den? Abraham: Nemusíte si se mnou dělat starosti. Fet: Nenapadlo Vás něco takového jako: "Bože, asi bych se jim měl ozvat. Dát jim vědět, že nejsem mrtvý. Dát jim vědět, že nejsem upír?" Abraham: Nejsem mrtvý. Nejsem upír.
Fet: Nikdy jsem si nemyslel,že mi krysi budou chybět! Ephraim: To ano! Fet: Zajišťování ochrany proti upírům je těžší než zajišťování ochrany proti krysám.
Bubbeh: Sardu se po pár týdnech vrátil do vesnice, ale nikdy více ho již neviděli za hradbami jeho hradu. Ne za denního světla. Někteří říkají, že se velmi změnil. A brzy se začaly z vesnice ztrácet malé děti. Mizely z jejich postelí v noci. I když Sardua nikdo už nikdy neviděl, někteří říkají, že v noci slyšeli jeho hůl.
Jim: Tak to stačí. To je nechutný. Nahlásíme to, Ephe, doprdele, nahlaš to! Eph: Jime... Jim: Tahle věc právě vystřelila skoro dvoumetrovou krajtu z huby, chybí jí péro a zrovna tu postříkala celej stůl nějakýma sračkama a vy se v nich hrabete! Panebože, co se tu sakra děje?