Kolik už seriálů mi v posledních letech přišlo na ruku svou rodinností či alespoň zajímavým nápadem a kolik jsem jich musel v závěru sezóny oželet? Na všechny Sean Saves the World, Weird Loners, New Normal nebo Selfie mám zkrátka "štěstí" a můj vkus na příjemné sitcomy do lehce nostalgické nálady relativně nedávných seriálových ér, kdy se hitová komedie mohla stát takřka z čehokoli, mě zkrátka předurčuje k tomu, že znovu a znovu zaplouvám do předem ztracených případů. Alex Inc. to měl spočítané už snad před samotnou premiérou, protože jakkoli se Zach Braff na sociálních sítích snažil šířit osvětu, o seriálu nevěděl takřka nikdo, natož aby ho někdo sledoval sledoval. A to se přitom na samém startu on i všichni zúčastnění tvůrci snažili o ozvláštnění okoukaného schématu. O to zábavnější pak bylo sledovat, jak se jen na ploše několika epizod začne z Alexe stávat čím dál větší dětina, který čím dál častěji promlouvá pomocí voice-overu a chtě nechtě tak z hlavní postavy začne tvořit o něco dospělejšího a vyzrálejšího doktora Johna JD Doriana. Nekonají se ale noví Scrubs, nekoná se ani žádná nová stálice. Braff, roztěkaná Hillary Anne Matthews nebo jako vždy stoicky klidný Michael Imperioli si sice dokázali na minimálním prostoru vypěstovat dokonalou pracovní chemii, ale ať už právě proto, že rádiová linka značně převyšovala tu rodinnou, nebo protože celý seriál většinu času připomíná to či ono místo toho, aby razil vlastní cestu, je zrušení logickou volbou, jakkoli mi jeho nálada byla mnohem příjemnější, než leckteré současné sitcomové hity.