Iris: Můžete mi říct, do jakého pokoje šli? Ten pár co sem teď přišel? Liz Taylor: Omlouvám se madam, ale to se u nás neříká. Iris: Ten muž je můj syn a ta ženská je jeho dealerka. Tady máte. No tak, kde tu je nejbližší bankomat? Liz Taylor: Na rohu v drogérii, hned vedle maxi vložek.
Slečna Eversová: To je hrozné. Na to budu muset použít čpavek. Liz Taylor: Vždycky obdivuji Švédy a jejich čokoládu, Jsou vždycky tak štíhlí. Iris: Čokoláda je švýcarská.
slečna Eversová: Nerada vás ruším, pane, ale mám špatnou zprávu. Je tu policie. James Patrick March: Slečno Eversová. Vždycky jste byla ta jediná, na kterou jsem se mohl spolehnout. Jste mým pilířem. Takže vám prokážu čest. V jakém pořadí bychom měli zemřít? slečna Eversová: Pane Marchi. Já opravdu nevím. Kdybyste šel první, ještě bych vyprala prádlo, ale na to asi není čas, že? James Patrick March: Ne. Zdá se, že ne. slečna Eversová: Tak půjdu první. Zbraň, prosím. Poctil byste mě tím, že budu vaše poslední? Vaše poslední jídlo. James Patrick March: Slečno Eversová.
Will: Claudio, stihla jsi to! Claudia: Wille, tohle místo je neuvěřitelné. Jako smutná děvka, co zůstala na párty moc dlouho. Will: Já vím. Nemůžu se rozhodnout, jestli to mám zrenovovat, nebo to nechat, až se to tu rozpadne. Je to tu z velké části původní. Potřebujete nějak pomoct? Liz Taylor: Učím lidi z Vogue, jak se to dělá. Nemohla jsem odolat. Jaká ironie. Úzké džíny už jsou z módy, ofina letí a ponča jsou věčná. Nezapomeňte na to.