Anastázie
(Bednaya Nastya)
Bednaya Nastya
Jedná se o telenovelu.
Tahle věta by měla vystihovat vše, ale jak už jsem mnohokrát viděl, bohužel tomu tak není. Přímo zbožňuji lidi, kteří hodnotí telenovely a vyžívají se v tom, jak je takhle pokleslá zábava pod jejich úroveň. Tak to pardon, ale pokud jako divák dávám přednost psychologickému dramatu trvajícímu 4h a odehrávajícímu se v prázdné místnosti s jedním hercem a minimem pohybu, tak prostě hodnotím jen tento žánr a jeho díla (ať už povedená či nikoliv) a hodnocení jiné tvorby ponechám jiným.
Pro mě je takhle historická ruská telenovela tím lepším z tohoto žánru. Má hezké prostředí i kostýmy, velké množství postav, které ale nejsou všichni navzájem příbuzní ;) a divák si tak může vybrat, komu fandit a koho spíše proklínat.
Bednaya Nastya byla ve své době něčím zcela neobvyklým, protože v záplavě jihoamerické produkce byla prostě jiná, ale přesto českému diváku ještě pochopitelná. I když dnes si již divák/čka může vybrat z produkce východní Evropy nebo Turecka, tak pro mě je to tak odlišná mentalita, že i když jsou reálie zajímavé, tak příběh mě neosloví.
Na druhou stranu neříkám, že se jedná o dílo bez chyb. Někdy jsem měl sto chutí hlavní hrdinku uškrtit (a škrcení hrozilo i jiným ženským postavám ;)), ale i tak za mě palec nahoru a 50% k tomu.
Romantický seriál z carského Ruska
Tento ruský historický romantický seriál jsem až doposud neznal, nicméně na Aquillesovo doporučení jsem ho přece jen vyzkoušel a nenechal se odradit zdejším nespravedlivě nízkým hodnocením. Je to docela zajímavý seriál, i když bych k němu měl mnohé výhrady. První dva, tři díly mi sice připadaly strašně statické a studiové, že jsem chtěl sledování předčasně ukončit, ale dal jsem tomu ještě šanci a dobře jsem udělal. Jak díly postupovaly, časem se děj stále více vylepšoval, hlavně od okamžiku, kdy Vladimir, Anna a Michail začali společně vyšetřovat vraždu Vladimirova otce. Co se mi na seriálu hodně líbilo až dojalo bylo kavalírství a nezlomné přátelství mezi Vladimirem a Michailem. I když mezi nimi došlo dokonce na souboj o Annu, ani jeden nedokázal vystřelit na toho druhého a nakonec se jen poprali ve sněhu. Dějová linka v paláci mezi díly 30 - 70, tj. po odjezdu Olgy Kalinowské a carevičově sbližování s německou princeznou Marií i Natašou Repninovou mě vůbec nebavila a většinu toho jsem přetáčel. Připadalo mi, že děj se v tomto směru vůbec nikam neposouvá, jen se tam nesmyslně tlachá o ničem. Zato veškeré dějové linky na venkově mě velice zaujaly, ať už milostný trojúhelník Vladimir-Anna-Michail, tak vyšetřování vraždy Vladimirova otce, Lízino pátrání po svém otci i to, jak se snažila zbavit manželství s intrikánským dědkem Zabalujevem. A i humor by se tu našel, zejm. na panství Korfa. Pokaždé, když se Karl Modestovič spřáhl s Polinou, jeden druhého vždy nějak zradil a pak se navzájem mstili (nezapomenutelná scéna, kdy Polina v třeskutém mrazu nechá Modestoviče nahého v konírně).:) Dějové linky s cikány v jejich táboře (ať už skrývání Anny, tak později i Olgy) navozovaly poetickou atmosféru. Také se mi líbilo, že po letech nenávisti se Vladimir usmířil se svoji tetou Syčichou, která odhalila celou pravdu o Anastázii v ten pravý čas. Mrzí mě, že po všech svých zločinech nebyla Maria Alexejevna nijak potrestána, i když je pravda, že vědomí, že svoji nenávistí ke Korfovým způsobila smrt vlastního syna je pro ni nejspíš největším trestem. Škoda že Nikita nenašel své štěstí, po všech těch rodinných skandálech Dolgorukých i vraždách Marii Alexejevny by i jeho láska se Soňou mohla projít bez povšimnutí, jenže na to byla Soňa příliš zbabělá. Někdy mě iritovala Annina naivita, zejm. během jejich pobytů v Petrohradu a Sonina zbabělost a schopnost mařit odhalení pravdy. Svým sobeckým a nadřazeným chováním se mi těsně po zinscenované smrti zprotivila i Olga, i když dříve jsem ji přál, aby ji Benckendorf nezajal. V každém případě jde o zajímavý a koukatelný počin a možná se k tomuto seriálu v budoucnu ještě vrátím. Uděluji vyšší průměr 60%.