Wesley: Šli jste k Madam Dorion? David: Jen jednou. Wesley: Je to démonický nevěstinec. David: Nebo dvakrát. Wesley: V Bellerham, mám dojem. Konzil pozorovatelů se jen hemží historkami odtamtud. Angel: A... kolik...? David: Dvanáctkrát. Angel: ...lidí vědělo, že tam chodíte. David:(ztrapněně) Jo... ehm... ach...
Cordelia: Oh, ta vůně mi chyběla. Wesley: Camembert, myslím. Cordelia: Oh... cože? Ne, peníze. Čas od času mám ráda vůni peněz. Angel: Neříká to jen tak. Občas se schovám v kanceláři a pozoruju ji. Je to podivný.
(Angel dává Faith azyl a Wesley s tím nesouhlasí.) Angel: Změní názor. Cordelia: Wesley? Jasně. Lidi jsou vždycky trochu divní těsně potom, co je někdo sadisticky mučil. No, však víš.
Wesley:(o Faith) Věřím v zachraňování lidí, ale nevěřím v rozmazlování vrahů. Angel: Ještě před nedávnem jsi tvrdil, že by měla dostat šanci. Wesley: Ještě před nedávnem jsem měl úplně v pořádku pravou ruku.
(Cordelia prohlíží noviny.) Cordelia: Ta událost s Rebeccou Lowellovou. Jsem na fotce. Wesley: Kde? Cordelia: Přece tady. Wesley: Kde? Cordelia: Tady, vedle Rebeccy. (nadšeně) Tohle je můj loket. Angel: Můžeme zapomenout na Rebeccu Lowellovou? Narazili jsme na herečku, to se v Hollywoodu stává. Máme krásnou fotku Cordeliina... lokte a článek o tom, jak jsem zachránil televizní hvězdu, jen proto že noviny chtějí... Wesley: Ale o tobě tady není ani slovo. Angel: Cože? Wesley: Nic. Angel:(zklamaně) Ach... Tak to... je dobře... Ne? (naštvaně) Přece tyhle... snobský záležitosti nejsou nic pro nás.
Wesley: Jsme ztraceni! Angel: Můžeme se dát na útěk. Wesley: Nemožné. Angel: Přední východ? Wesley: Všimli by si nás. Angel: Zadní dveře. Wesley: Zamčené. Angel: Takže... jsme v pasti. Wesley: Můžeme křičet, že hoří. (Následuje scéna, že ve skutečnosti jsou v divadle, kde zrovna Cordelia vystupuje.)
(Angel je zavřený v kleci.) Angel: Chtěl jsem pokoj s vyhlídkou. (na démona) Angličtina asi není tvůj rodný jazyk, že? Habla español? Gavariš parusky? A co třeba italiano? (démon se odvrátí) To si asi za dlouhejch zimních večerů moc nepokecáme.
(Cordelia peče buchtu.) Cordelia: Ten recept mi dala máma, když ho dostala od svý hospodyně a já ho vylepšila. Budeš nadšený. Wesley: Já? Neměl by Angel... aspoň... trochu ochutnat? Cordelia: V buchtě jsou oříšky, ne krevní destičky.
Angel: Adresu máme, takže jedeme. Wesley: To je všechno? Zdálo se mi... bylo jich celkem hodně. Možná potřebujeme plán. Angel: Náš plán zní "Vrazíme tam, začneme je třískat po hlavách a uvidíme jak to dopadne".
Cordelia:(o Angelovi) Náš šéf má nahnáno. Víš, že je štastný jen, když bojuje se zlem. Tak mu nějaký seženeme. Doyle:(mumlá si) Nevím, na co potřebujeme zlo, když máme tebe. Cordelia: Slyšela jsem to.
Cordelia:(o Doylovi) Někdo by za ním měl zajít a rozveselit ho. (Angel se zvedne.) Cordelia: Ty radši ne. To chce jemnou duši. (k Doylovi) Ahoj, Doyle. To chceš skončit jako truchlící ztroskotanec na plný úvazek? Jednoho takovýho už v kanceláři máme. (narážka na Angela) Angel: No tak! Doyle: Co je? Cordelia: Jemu to projde. On je vysoký a podívej se, jak na něm ty šaty visí. Ale ty? Angel: To stačí. Už si nás rozveselila dost.
Doyle: Máš pravdu. Angel musí začít účtovat. Ale on se nechce před klienty zmiňovat o penězích. Rád hraje hrdinu. Jak vždycky odchází do tmy a dlouhej plášť za ním vlaje tak tajemně... a atraktivně. Cordelia: Potřebuješ soukromí? Můžu tě nechat osamotě.
Spike: Ale proč? Protože jsi upíří detektiv? Už se tak bojím. A co dál? Upíří kovboj? Upíří hasič? Mám to, upíří baletka. To je ono. Angel: Líbí se ti moje nohy?
Doyle:(nejde mu otevřít lahvička s prášky.) Co je zas tohle? To je nějakej trik, nebo co? Cordelia: Myslím, že trik je přestat chlastat, než začneš citovat Andělin popel a plakat jako dítě. Doyle: Ale to je dobrá kniha. Cordelia: To jsem slyšela. Ale pochybuju, že hlavní postavy se jmenují Homer a Marge Simpsonovi, na čemž jsi včera tak vehemetně trval. A taky si myslím, že Oz neocenil, že jsi mu celou noc říkal Lízinko. Hm?
Cordelia: Musíme toho tolik probrat. Jak se všichni mají? Jak je... jak je v Bronzu? Oz: Stejně. Cordelia: A lidi? Oz: V pořádku. Cordelia: Jo? Jo! To je fajn. Oz: To je všechno? Cordelia: Jo, úplně.
Spike:(paroduje rozhovor Rachel a Angela) Jak ti jen mohu poděkovat, záhadný fešáku celý v černém? To není třeba, děvče. Tvé slzy vděčnosti mi naprosto stačí. Víš, kdysi jsem býval velmi zlý upír. Ale láska a hnusná kletba mě změnily a teď jsem jen velké, chlupaté štěně, co vůbec nekouše. (Rachel chce Angela obejmout.) Spike: Ne, na vlasy ne! Nikdy ne na vlasy. Ale musí existovat nějaký způsob, jak ti dokázat svou vděčnost. Ne. Pomáhat lidem v nouzi je moje práce. A... vyvolat velké sexuální napětí a pak se odvlnit jako teplouš mi bohatě stačí. Rozumíš tomu? Já ti rozumím. Mám synovce, kterej je gay, takže... Už nic neříkej. Zlo stále nebylo poraženo a mě už téměř došel můj oblíbený gel do vlasů. Rychle, do Angelmobilu! Pojď!
Oliver: Jsi vážně nádherný, úchvatný muž. Angel: Díky. Oliver: Jsi herec. Angel: Ne. Oliver: To nebyla otázka. Jsem Oliver. Zeptej se na mě koho chceš, každý ti řekne, že jsem někdo. Stačí zavolat a máš manažera. Angel: Nejsem herec. Oliver: Fajn, výborný vtip. Vážně se mi líbíš. Zavolej mi. Nezvu tě na rande. Mám totiž velice vážný vztah se zahradním architektem.