Angel: Vím, že jste pracovali tvrdě a byli jste tu zavření. A tak, abych ukázal, jak si toho cením, myslel jsem, noc je, no víte, mladá... tak bychom mohli, no, měli ... jít ven. Víte... za zábavou. Cordelie: Nebo bysme mohli jít domů! Doyle: A ty si tu seď po tmě sám. Angel: Bože, ano! Děkuju.
Angel: Ty lidský vztahy jsou hrozný. Taky jsem byl kdysi mladej a vymetal putiky, ale to bylo jiný. Doyle: I já jsem dost chodil po hospodách. Malý města, tam každý znal každýho. Cordelie: Jo, jako na střední. Tam se randilo bezvadně. Všichni jsme měli hodně společnýho. Například jsme byli potravou pro démony.
Cordelia: Démoni. No, existuje něco hnusnějšího? Doyle: Myslíš, že ne? Cordelia: Ale no tak. Koukni na tohohle. Tenhle má na hlavě věnec z vnitřností. Co tím jako chce naznačit?
Doyle: Víš, nejde jen o bojování, triky a tak. Je to o tom, jak se s lidmi sblížit, ukázat jim, že je na světě stále ještě láska a naděje. žebračka:(přeruší je) Nějaké drobné? Doyle: Najdi si práci, krávo líná! (na Angela) Naučit se mít lidi rád. Není to jen o záchraně životů, jde taky o duši. Možná i tvoji vlastní.
(Flashback; Angel, Spike a pár dalších jsou uvězněni v ponorce.) Spike: Dochází nám vzduch. Ten tvůj hošan by měl nahodit motor dřív, než tyhle rybky leknou. Angel: On to zvládne. Spike: Doufejme, že včas. Tenhle chudák už je zřejmě vyřízenej. Bude to požehnání, ukončit jeho utrpení.
Spike:(na Gunna) To není nic mimořádného. Každej máme extra schopnosti. Chceš si to vyměnit? Dám dvě za jednu. Procházení zdí a zvedání hrnků výměnou za... já nevím... co takhle nebejt mrtvej! Angel: A co nebýt tady? Spike: Ty se někam chystáš?
(Spike sedí v Angelově autě.) Angel: Spiku vypadni z toho auta! Spike: Ne. Ta myšlenka, že tě budu navždycky otravovat se mi začíná líbit. Mohl bys ze mě úplně zešílet. Udělám z tebe cvoka. Jo, a ty s tím nemůžeš vůbec nic dělat.