Anyone But Me
(Anyone But Me)
Anyone But Me
Ze začátku to vypadalo velmi dobře, ale přešlo to v ukňouranou nudu. Zápletka působí banálně a poslední díl jsem málem ani nemohla dokoukat. Ale herci a téma zajímavé.
(For) Anyone but me
Střídmě podaná konverzačka na stále-ještě-ne-tak-oblíbené téma obhajování názoru a sexuality ve vlastní rodině i okruhu nových přátel zní jako super nápad. Jenže u nápadu to do jisté míry končí. První série totiž neřeší vůbec nic a až ve druhé jsem se dočkal rozumnějších dialogů a alespoň nějaké dějové gradace (finále s divadelní zkouškou nabízí přesně ty emoce, na které jsem čekal předchozích dvacet webizod). Trojka pak sympaticky zkouší měnit vyprávěcí postupy, ale všechno zazdí uspěchaným a doslova několikavteřinovým finišem. K poslednímu dílu se pak skoro ani nemá cenu vyjadřovat, protože jsem se místo slibovaného "dvacetiminutového uzavření všech osudů" dočkal prázdného plkání o jednom dopisu. Žádná podstata toho, proč spolu Vivian a Aster vydržely, když předtím vztah skřípal kvůli každé druhé větě, žádná tečka k vztahu otce s tetou Jodie a hlavně žádný dovětek k mojí oblíbenkyni Sophie, která byla přitom dosud psaná téměř jako třetí hlavní postava. Co u mě veškerou snahu zabíjí ještě víc, je pak Vivianina představitelka Rachael Hip-Flores. Nevěřím jí jediný úsměv, jedinou průpovídku, jedinou pusu s Aster. A když nedokážu uvěřit vypravěčce, můžu pak uvěřit seriálu? Jak je vidět z mého hodnocení, tak nemůžu.