(Diggle, Felicity, Roy v kostýmu Arsenala a Laurel v kostýmu Black Canary stojí v dodávce před Glades a chystají se na útok proti armádě gaunerů.) Felicity: Vypadá to na přestávku a budeme bojovat se školním tyranem. Diggle: Vypadá to tiše. Roy: Prozatím. Připravena? (Laurel je nervózní.) Klidně řekni, že se bojíš. Laurel: Dobře. Bojím se. Je to, co děláme, šílené? Roy: Radši se mě na to zeptej, až nebudu na sobě mít masku.
(Laurel, Diggle, Felicity a Diggle zvažují, jak zastavit Bricka) Laurel: Rozhodli jsme se správně, že? Když jsme odmítli Merlynovu pomoc? Diggle: Nevím, jestli jsme se rozhodli správně, ale udělali jsme dobrou věc. Roy: A kolik lidí kvůli tomu bude muset umřít? Felicity: Rozhodli jsme se, Royi. Roy: Já vím, a vím, že jste mě přehlasovali, ale tím se nemění, že jsme v oslabení. Laurel: Co když se tím nic nemění? Roy má pravdu. Potřebujeme pomoc, ale Merlyn není jediný ve městě. Diggle: A kdo další tu je? Laurel: Město.
(Felicity nečekaně navštíví její máma.) Donna Smoak: Nedostala jsi moji zprávu? Felicity Smoak: Mami, abys poslala zprávu, tak opravdu musíš zmáčknout poslat. Donna Smoak: Dobře, nic se nestalo. Udělám to teď. Ray Palmer:(na Felicity) Ty jsi adoptovaná?
Slade: Mám své spojence, stejně jako ty máš své. Například Johna Diggla. Asi si říkáš, proč na mě ještě nevystřelil. Neboj se. Pořád ještě žije. Zatím.
Slade: Přijel jsem do Starling City abych viděl Olivera Queena trpět! Laurel: Oliver, co? Proč? Slade: Protože on není tím, kým si myslíš. Laurel: A jak to víš? Slade: Protože vím, že Oliver Queen je Arrow!
Blood: Ty víš, kdo se skrývá pod kapucí? Slade: Moc dobře vím, kdo to je. Je to můj přítel. Blood: Proto ho nechceš zabít! Slade: Smrt by ho osvobodila z tohoto světa, ale jeho rozsudek ještě nebyl vynesen! Zničím všechno, na čem mu záleží. Zničím ty, kteří se ho rozhodli následovat. Zkazím ty, které miluje. A až ztratí všechny a všechno, čeho si cení, tak mu okem proženu šíp!
(Ray se objeví v nemocnici ve chvíli, kdy jde Felicity navštívit Lylu a Diggleho.) Ray: Hej. Felicity: Co tady děláte? A odpověď by raději neměla být, že mě pronásledujete. Ray: No, to záleží na tom, jestli berete napíchnutí GPS vašeho mobilu jako pronásledování. (Felicity se na něj naštvaně podívá) OK, vinen. Ale pamatujete si, jak jsem říkal, že znám chlápka, který by chtěl najmout někoho s vašimi znalostmi? (ukáže na sebe) Jo, ukázalo se, že to budu vážně potřebovat. Zdá se, že mi někdo hacknul můj mobil, laptop a můj stolní počítač. Felicity:(sarkasticky) Ježiši, to je hrůza. Ray: Všechna má data byla nahrazena zvukem nadmutého dikobraze. A tak jsem doufal, že kdokoliv to udělal, by byl ochoten to zase napravit, kdybych se omluvil za to, že jsem ho nějak oklamal. Felicity: To by pravděpodobně pomohlo. Oh, pokud, samozřejmě, jste to všechno neudělal, abyste ukradl společnost příteli té osoby. V tom případě navrhuju, abyste si na ten zvuk prdících špičatých hlodavců zvyknul. Ray: Nic jsem neukradnul. Dobře, možná trochu, ale jak se ukázalo, ani jsem ta data nepotřeboval. Chci říct, slyšela jste ten proslov. Byl to docela dobrý proslov. Felicity: Mým přátelům se právě narodilo dítě, takže jestli mě omluvíte, je tady další slizký človíček, který si vyžaduje mou pozornost. (Felicity odchází) Oh, a mimochodem, možná byste si chtěl zkontrolovat tablet, když už v tom budete.