Při sledování seriálu jsem se neustále pohybovala mezi tím, že mě to bavilo buď moc a nebo podstatně méně (asi i proto jsem měla docela dlouhou pauzu, než jsem se rozhodla seriál dokoukat) stejně tak jsem si stále nebyla jistá, jak seriál nakonec budu hodnotit… ale mám za sebou finále a dopadlo to tak, že tomu prostě musím dát o několik procent navíc… a to i přesto, že seriál vlastně není nijak prudce originální a je v něm spousta klišé věcí. Pokud někdo zná více turecké tvorby, všimne si, že je tady hodně ale opravdu hodně podobných nápadů, scén a zápletek (jako já tady třeba viděla velkou podobnost s Láska klepe na dveře a Sladkou pomstou) ale i přesto mě tady držela hlavní dvojice, která spolu měla prostě takovou fajn dynamiku, měla jsem z nich pocit, že si Burcu a İlhan dobře rozumí i za kamerou a dost scén s nimi se mi vážně líbilo… i když děj byl často už hrozně protahovaný a zbytečně zamotávaný (mít to třeba o třetinu méně dílů, asi by to ničemu nevadilo). Komediální a romantická část rozhodně nadprůměrná (když pominu hodně využívané šílené matky) ale drama etapy byly prostě slabší a mnohdy ne úplně domyšlené. Tady tomu seriálu asi musí člověk přijít trochu na chuť a znát všechny ty okolnosti, aby si ho mohl užit. Po tom mém sledovacím maratonu mi snad budou i chybět. Nelituju toho, že jsem se k seriálu nakonec vrátila a dala mu druhou šanci.