Sci-fi komediální seriály jsou nedostatkové zboží a na první serii to není špatné. Doufám že vypilují některé postavy a budou další serie se spoustou epizod, které budou obsahovat víc vtipů a budou delší. Přeci jen necelá půl hodina včetně rekapitulace, titulků a znělky je docela málo, ještě když má celá serie 9 dílů...
Do Avenue 5 jsem šla s minimálními očekáváními. Ani trailer nijak zvlášť nezaujal. A čím dál více mi přijde, že jsou to právě takové seriály, které si nakonec oblíbím.
Jedna z věcí, která mě obecně na seriálech (a vlastně i filmech) štve, je když nějaké technické aspekty nedávají smysl a jako bonus na takových nesmyslech tvůrci postaví celou zápletku. Ale tady mi to kupodivu tolik nevadí. Protože o tom ten seriál není. Hned v první epizodě dojde k vychýlení z kurzu a říkala jsem si, že zbytek série postavy stráví řešením tohoto problému. Well, yes, but actually no. Protože ta loď je plná pitomců. A s každou další epizodou roste jak absurdita situace, tak i celková vtipnost. Kdyby se věci, které se udály za těch 9 dílů tady, staly v nějakém jiném seriálu, asi nad tím nevěřícně kroutím hlavou a seriál vypínám. Ale tady to, že nic nefunguje, vlastně funguje naprosto dokonale a s každým dalším dílem si říkám, co se asi stane. Většinou se netrefím. A zvrat ve finále je třešnička na pomyslném dortu.
S čím jsem měla možná větší problém jsou však postavy. Každá epizoda má 30 minut a hned v pilotu jsou nám předhozeny snad všechny postavy, které se v seriálu objeví, a já v nich měla totální guláš. Kdo je kdo, kdo se zná s kým atd. Přehled o postavách a vztazích se naštěstí v průběhu série vyjasnil. Ale k postavám samotným. Mnoho z nich jsem v prvních pár dílech chtěla zabít. Především Judda (ve kterém pokaždé, když si nasadí tmavé brýle, vidím Jacka Blacka :D) a Karen, u které je to však součástí její osobnosti. V průběhu naštěstí úroveň otravnosti u mnoha postav výrazně klesne (ano, i u Hermana) a dokonce si je oblíbím. Mnoho postav, jak se brzy ukáže, nemá absolutní ponětí, jak se vypořádat s nastalou situací (a kolikrát je zřejmá i absence selského rozumu) a pokud jim budete fandit, ať všechno úspěšně zvládnou, asi vás seriál mnohdy bude frustrovat. Pokud se však smíříte s tím, že jejich šance na návrat v rozumné době jsou nízké (a kolikrát si za to oni můžou sami), tak se budete královsky bavit.
Seriál má dost specifický humor, který nesedne každému. U některých scén (spíše ze začátku) i hraničil s trapností, kde jsem spíše protáčela oči. Ovšem je zde hned několik scén, kde seriál z humoru přeskočí do drsné reality lidí v podstatě uvězněných na lodi uprostřed vesmíru a diváka skoro mrazí v zádech. Konkrétně tady mě napadá část s přechodovou komoru (anglicky airlock), kde si člověk říká, že pasažéři reagují naprosto nesmyslně a absurdně, ale v porovnání s různými reakcemi na momentální situaci je celá scéna až mrazivě realistická.
Nejspíš chápu, proč jsou na Avenue 5 tak různorodé názory. Já mám asi to štěstí, že se mi seriál svým humorem trefil do vkusu a celou dobu jsem se bavila. Pokud jste však viděli první díl a stále jste na vážkách, doporučuju zkusit ještě další dva či tři. Za mě jsou hlavním plusem postavy a jejich interakce a ty potřebují trochu času se pořádně rozjet.
PS. Ve skutečnosti nedělám ve VFX. To znamená Visual Effects mimochodem.
Postavy mi byly nesympatické, což je vždy špatné. Kromě toho se zde objevilo podle mě až příliš mnoho postav, které neměly žádnou větší roli v ději, prostě tam jen byly. Na tom nic špatného není, pokud ale s těmi postavami sympatizujete, což se mi tady nestalo.
Děj se potácel od ničeho k ničemu, za celou sérii se téměř nic významného nestalo. Seriál mě nevtáhl, postrádal jsem náboj.
Asi nejsem cílová skupina, protože mi seriál moc vtipný nepřišel.
Není to špatný seriál, ale jediné, co mě u něj víceméně udrželo byla touha vědět, jak ta blbost skončí, což je pro mě málo.