(Romero přijde k Normanovi domů, ale najde tam Chicka, jak ťuká do psacího stroje.) Romero: Kde je? Chick: Můj zdroj říká, že se včera přiznal k vraždě. Je ve vězení. Romero: Tak co tady sakra děláte? Chick: Tancuju s novorozenými anděly a snažím se chytit múzu. Romero: Proč to nemůžete říct jako normální člověk? Chick: Píšu knihu!
(Ráno, při cestě do školy.) Norma: První den školy v posledním ročníku. Norman: Zní to strašně. Norma: Vím, škola celkově zní strašně, ale zvykneš si na to. Norman: Zejména na to si nechci zvykat. Líbilo se mi, když jsem byl celé léto doma. Norma: Já vím. Mně se to taky líbio, ale musíš chodit do školy. A kromě toho, je to pro tebe dobrá příležitost, víš, poznáš nové lidi, zkusíš nové věci. Jo a mimochodem, moje matka zemřela. Tady máš oběd.
(Ráno u snídaně.) Dylane: Nepřijde ti to divné? Norma: Ne, nepřijde. Stává se to často. Býváme vzhůru dlouho do noci, co je na tom divného? Dylan: Normanovi je 18. Neměl by spát ve stejné posteli, jako jeho matka. Norma: No tak, jen přeháníš. Vždyť jenom usnul.
(Jedou autem potom, co Norma učila Normana řídit a Norman si jí ironicky dobírá.) Norman: Jedeš 70km/h! Povolená rychlost je 50km/h. Norma: Nech toho. Norman: Trefila jsi dvě z těch hrbolatých věciček uprostřed cesty. Bojím se, že nás to možná najednou odhodí na protijedoucí kamion nebo...