Bedekr

Do jednoho z nejchudších krajů Polska, který však oplývá starými osadami, úchvatnou přírodou, náboženskou tolerancí a také je rodištěm esperanta, se vydáme tentokrát s průvodkyní Jitkou Ježkovou.

Dzień dobry! Vítejte Bedekru, vítejte v Polsku a vítejte v polském Podlesí. V asi nejchudší i nejrozmanitější části Polska. Podlesí je druhým nejvýchodnějším polským vojvodstvím ležícím na hranicích s Běloruskem, Litvou a Kaliningradskou oblastí. Tuto notně pozapomenutou část východního Polska tvoří rozsáhlé lesy, jezera, divoké řeky a různorodí lidé, kteří žijí v řídce osídlených osadách a městech propojených divokou historií a špatnou sítí silnic a železnic. Jitka začne v hlavním městě oblasti v Bělostoku. Zaměří se zprvu na působení rodu Branických a později podlehne kouzlu umělého jazyka esperanto, které vytvořil místní rodák Ludwik Zamenhof. Vydá se po špatných cestách do širokého okolí, aby poznala pravoslavné kláštery, navštívila tatarskou menšinu v Krušiňanech, kde ochutná jejich jídlo, vejde do dřevěné mešity a objeví i tatarský hřbitov. V Tykocinu si prohlédne zachovalou synagogu, která tu zbyla po početném židovském obyvatelstvu. Divoké řece Narew se přezdívá polská Amazonka. I sem se Jitka na skok vypraví, aby se prošla po vysutých chodnících mezi rákosím. Poslední zastávkou bude Národní park Bělověž, kde Jitka uvidí na vlastní oči zubry, projde se nedotčenou přírodou a na starém nádraží založeném ruským carem Mikulášem II. ochutná to, co se v hlubokých lesích dá ulovit. To a mnohem víc v dalším dílu Bedekru z východního Polska.

Zdroj: ČT