Bibliotěkar

EVROPANÉ NIKDY NEMOHOU POCHOPIT TRAUMATIZOVANÉ RUSY

Představte si, že je možné vytvořit rozsáhlé texty, jejichž artikulace naprogramuje lidskou mysl. Podle toho, jak jsou formulované a do jakého příběhu je vložíte, výrazně posílí některé vlastnosti/schopnosti/duševní pochody - vzpomínky, zlobu, sílu, štěstí, trpělivost... Spisovatel Gromov vytvoří z jednotlivých textů knihy, mizerné, poplatné době vzniku (éře bolševika), knihy, které prakticky nikdo nečte a jsou rychle zapomenuty.

Časem se ale náhodou ukáže, že (a jak) jejich hlasité přečtení krátkodobě funguje na posluchače a přinese jim naprogramovanou vlastnost. Postupně vzniknou skupiny čtenářů (knihovny), většinou tvořené defektními osobnostmi, kterým přináší předčítání vyrovnání s jejich problémy. Jednotlivé knihovny jsou organizovány do jakéhosi řádu, který se řídí vlastními rules a má radu, která je jim nadřazena. K tomu někde existuje jedna "nadkniha", která má být nejmocnější a o kterou bude svedený lítý boj.

Knihovny mezi sebou brutálně bojují středověkými zbraněmi (střelné zranění se hůře naranžuje jako smrt nešťastnou náhodou). Bojuje se o knihy, moc, existenci a postavení, masakry jsou na denním pořádku, krve a mrtvých je nepřeberně.

Potud to vypadá jako tuctová fantasy s poměrně originálním nosným nápadem. Jenže celým seriálem se jako kouzlo nechtěného prolíná druhá rovina, pro pozorného západního diváka daleko podstatnější. To, co má podprahově vymývat mozek ruského diváka odhaluje cosi o tom, jaký národ žije na východ od Dněpru. Je tím nasycený celý seriál, ale přímo to praští do očí v posledních minutách series finale. Rus není traumatisovaný bolševickou minulostí, ale tím, co je v normálních zemích součástí mizející historické paměti národa. Pro Rusa je to včerejšek, ne-li současnost. Kult "Velikoy otechestvennoy voyny" je součástí života, myšlení a snů, stejně jako pocit trvalého ohrožení. Hrdina na úplném konci seriálu zahodí možný nadějný život a navždy se izoluje, aby svým působením chránil ruskou vlast proti veškerému myslitelnému zlu, proti všudypřítomném hrozbám (obdobně končí Stalker od Strugatských, ale tam jde o prospěch celého světa).

Vyobrazená specifika života současných východních slovanů (Rus by patrně mluvil o "osobennosti russkoy zhizni") jsou sice nadsázkou, ale - ale až tak moc ne. Mám s tím zkušenosti.

Co potěší? Žádní homosexuálové, lesby, transsaxuálové, zachraňování planety a migrantů. Dokonce tam nehraje žádný černoch :-)