(Fran právě nastoupila do nové práce. Má s ní ale jeden menší problém – vůbec netuší, co v ní dělat. A to ani ve chvíli, kdy v ní má prezentovat své dosavadní výkony. Tak se to alespoň snaží vyvážit sebevědomým vystupováním.) Fran: Vida, vida, vida. Co tu vlastně dělám? To by mě zajímalo. O co tu vůbec jde? Nějaké nápady? (Nakreslí na papír kruh.) Zamyslete se nad tím – je tohle, za A, efektivní a, za B… produktivní? (Do středu kruhu nakreslí bod.) To opravdu nemůžeme být lepší? Jsme, nebo… (Nakreslí z bodu šipku vzhůru.) nejsme… (Celé své dílo několikrát podtrhne.) společnost? (Zástupci firmy tleskají. K Fran se zvedá její šéf Nugent.) Nugent: Děkuji, Fran. Děkuji mnohokrát. Jste výjimečná. Jste rozený vůdce. Dostanete vlastní tým. Tohle bylo skvělé.
Manny: Tak. Dnešní večer bude výjimečný. Měli bychom otevřít nejlepší láhev, co máme. Bernard: Ne tu za 4 libry 49! Manny: Dnes je ten večer. Tohle je pití, které by pil sám Napoleon, kdyby byl spoutaný a nemohl pít nic jiného. Fran:(Čichá k vínu.) Mmm, odvážné. Podívejte na tu auru. Manny:(Čichá k vínu.) Ah, rýsují se tam jahody. Cítím karamel, cítím asfalt. Cítím červené víno v mém nose!
Fran: Podívej Bernarde, podívej se na můj nový mobil. Podívej, má přístup na net, foťák, umí to všechno. Bernard: Umí to zastavovat nudné konverzace? Fran: Ne, to neumí žádný. Bernard: Můj to umí. (Zvedne telefon.) Přestaň mluvit o svém telefonu.
Bernard: Takže uznáváš, že sis dobrovolně stoupnul před kulku? Manny: Ano. Bernard: A úmyslně postříkal celý obchod krví z tvé hlavy? Manny: Ano. Bernard: Než jsi začal plýtvat mým časem svíjejíc se na "nouzovém" operačním stole? Manny: Ano. Bernard: Podepiš to tady. Žádný plat příštích sedm let.
Jason: Právě jsem se vrátil z expedice v Orinoco Basin, jediného místa na světě, kde můžete spatřit Vousatou špinavou opici. Nebo jsem si to alespoň myslel, dokud jsem nepotkal Mannyho.
Manny: Řeknu ti, kam bys mohl jet - Venezuela. Jason: Stará dobrá Venezuela. Tys tam byl? Manny: Ano, ve skutečnosti, byl. Plavil jsem se na kajaku v bažinách Barracasu. Jason: Sever nebo jih? Manny: Sever. Jason: Sever, turistické bažiny. Jo. Já byl na jihu. Na jihu jsou opravdové bažiny. Manny: Ty severní jsou taky pěkně bažinaté. Jason: Ty jsou na nic.
Fran: Co jsi dělal? Bernard: Oh, jako každou noc. Šel jsem na experimentální film, ve kterém se za 2 hodiny nic nestalo. Chtěl jsem koupit porno, vzal práci prodavače hamburgerů. Normálka.
Bernard: Co se stalo? Fran: Zase vás vykradli. Bernard: Co? Vždyť už tu není co vzít. Co ukradli? Fran: Jak se zdá, tak ukradli váš bezpečnostní systém. Bernard: Díky Bohu!
Manny: Bernarde, nechci nic říkat, ale ta dětská knížka, kterou jsi napsal, je moc složitá! Bernard: Co přesně je na ní složitý? Manny: Tak zaprvé má 479 stránek, zadruhé nevím, jestli děti pochopí, že dcera ruského mafiána byla vydírána otcovým manažerem, a proto ukradne pistoli a zabije jeho a jeho právníky...
Bernard: Dobře, Manny. Jaký je kód k těm dveřím? Manny: Měl ve vlsech panáčka! Bernard: "Měl ve vlasech panáčka" je kód? Manny: Ten chlap, co mi ten kód říkal, měl ve vlasech panáčka ze stolního fotbalu! Nemohl jsem se soustředit na nic jinýho!
Fran: Kde je Manny? Bernarde? Bernard: Odešel. Byla to prča. Volal mi, říkal, že už ho nikdy neuslyším. Pak mu tam vlítla včela a já slyšel samý: "Au, pomoc, včela" a pak vyrazil rukama sklo, vážně sranda!
Bernard:(na Mannyho) Dobře, jdeme na tu párty. Protože se snažím představit si holku, které se líbíš a jediné, co si dokážu představit, jsi ty v šatech.
zákazník: Podívejte, nejsem tady proto, aby mě někdo urážel. Bernard: Tak hele, já jsem vás neprosil, abyste se nechal urážet. Možná, že v jiném životě budeme bratři, budeme mít malou výstřední hospůdku na Sicílii. Možná si vezmeme místní dvojčata a nebudeme navzájem plýtvat naším drahocenným časem v téhle díře. Ale teď to tak není. Smiřte se s tím.