Fran: Znáš Julii? Bernard: Jo. Fran: Bude mít dítě a požádala mě, abych byla u porodu. Bernard: Co? Bude tam spousta krve a křiku. Fran: Ne, ne, prostě se opiju. Popravdě, ona bude na drogách, já budu opilá, bude to jako za starých časů.
Fran: Bernarde, nechceš tohle? Kup to. Bernard: Co je to? Fran: To je... věc. Bernard: Opravdu? Fran: Ano. Bernard: A k čemu to je? Fran: Teď je to in. Bernard: Ty to nevíš, že? Fran: Je to moderní.
(Fred a Manny se dívají na obraz.) Manny: To je kráva. Fred: Ano. Máš rád umění? Manny: Ano. Především pozdní... umění. Ano, myslím, že ten způsob, jak je zachycen její pohled. Kráva se na něco dívá, my nevíme na co. Třeba nám chce autor něco sdělit, že ta kráva ví něco, co my nevíme.
Bernard: Upřímně, po dlouhých letech pití a kouření se nad sebou občas zamyslíš a řekneš si... Někde mezi první cigaretou u kávy po ránu a poslední skleničkou když močíš na rohu ve 3 ráno, podíváš se na sebe a řekneš si: "Tohle je úžasné... Tohle je ráj!"
Fran:(na Bernarda) Tak přijď večer ke mně a budeme koukat do zdi. Manny:(na Bernarda) Budeme tady sledovat teploměr. Bernard: Těžká volba! Zdi, teploměr. Hodím si mincí a doufám, že vybouchne.
zákazník: Kolik dáte za tyhle knihy? Bernard: 40 liber. zákazník: Mají větší cenu. Všechno pevná vazba. Tolstoj, Turgeněv, Flaubert. Bernard: Ale já je nechci! Musel bych je ocenit, dát do regálů, lidi by se ptali, kupovali je, a tenhle příšernej koloběh pořád dokola... Prosím vás, odneste si je! Vlastně víte co, tady je 40 liber a jděte s nimi pryč, prosím.
Fran: Byl to můj domácí. Posunul mi zeď a udělal nový byt. A teď tam bydlí nějaká ženská. Bernard: Jaká je? Fran: Vždyť znáš tyhle ženské. Samé, "Ahóój", a "Nazdáár". Taky mě pozvala na kávu. Vychytralá potvora! Bernard: Měla by sis sehnat právníka. Manny: To je moc drahé. Sežeň si někoho, kdo bude předstírat, že je právník. Bernard: Jo, někoho, kdo se chová jako právník. Arogantní, krutý a podlý. Lhář, nejhorší bastard... někoho takového. (Manny a Fran se podívají na Bernarda) Bernard: Ne, do toho nejdu. Fran: Ale, no tak. Až budeš mít dívku, budu tě vychvalovat. Budu lhát, řeknu, že jsi skvělý. Bernard: Tak jo. Dohodnuto.
Manny: Dalo by se to tu zvelebit. Bernard: Už je to zvelebený! Manny: Ale chtělo by to natřít regály a odstranit tu lepkavou hmotu z podlahy. Bernard: To mám schválně, aby mi tu nepobíhali haranti.
Manny:(telefonuje) Trvám na tom, abyste sem neprodleně někoho poslali. Někdy během dne... dobře, tak zítra, ale hned ráno... Jo, takže po obědě, ale brzy po obědě. Na šestou, dobře.
zákazník: Promiňte...zajímalo by mě... Bernard: Ano..??!! zákazník: Tyhle knihy...kolik? Bernard: Hm? zákazník: Ty knihy vázané v kůži. Bernard: Aha, Dickens. Kolekce. Charlese Dickense. zákazník: Je to pravá kůže? Bernard: Je to pravý Dickens. zákazník: Musím vědět jestli se jedná o kůži, chci aby se hodily k mé pohovce. zákazník: Všechno v mém domě je pravé. zákazník: Dám vám za ně 200. Bernard: 200 čeho? zákazník: 200 Liber. Bernard: Jsou ty libry kožené? zákazník: Ne. Bernard: Promiňte, ale chci aby se hodily k mé peněžence. Bernard: Další!
Bernard: Hele, pane prstenů! Hodíme řeč, jak si vedeš první zkušební den. Máš padáka! Nevedl sis nijak zvlášť dobře. Co to máš? Manny: Láhev vína na oslavu, když si povedu dobře. Bernard: Vítej zpátky!
zákazník: Našli byste mi jednu knihu? Hledám biografii Schuberta. Tak, kdybyste mi ji našel, počkám tady. Jakou tady máte kávu? Bernard: Tady se prodávají knihy, kávu nevedeme... zákazník: Ale ostatní ji dělají. Bernard: Poslouchej ty... Tady to chodí trochu jinak. Na kolena! Ruce na zem! Teď se koukáš na naši hudební sekci. Je to trochu pomíchané s letectvím, botanikou a těhotenskou literaturou. Hledej!