Představy o tom, jak mají věřící islámu žít a uctívat svého jediného Boha se po smrti Proroka značně vyvíjely. Teprve v osmém století vypracovali muslimští učenci podrobný právní systém obsahující vedle povinností člověka vůči Bohu i normy pro osobní, rodinný a společenský život v ummě – islámské obci. Na pomoc si vzali jednak Korán, svatou knihu islámu, jednak sunnu, tj. praxi proroka Muhammada, která se nám dochovala v podobě sbírek jeho výroků a příběhů z jeho života. V takto vypracovaném kánonu tvoří povinnosti člověka vůči Bohu základní charakteristiku islámu. Je jich pět a říká se jim pilíře, nebo sloupy věrouky.