Buddha navazoval na starší náboženské tradice, která obsahovaly teorii o znovuzrozování a neúprosnosti neměnného osudu. Připouští ale možnost tento osud, když ne radikálně změnit, tedy alespoň zlepšit, nebo zhoršit vlastním pozemským životem. Nirvána, jakýsi středobod Buddhova učení, dokonce ukončí, přetne tento nekonečný řetězec utrpení a znovuzrozování. Po smrti, parinirváně, čili vyvanutí Šákjamuniho, získávalo veškeré učení stále větší ohlas. Bylo to nové, atraktivní učení v začátcích prosté metafyziky, nebo teologie. Buddhu v podstatě zajímalo, jak učinit přítrž utrpení a bolesti. Nabízel každému, aby si jeho recept sám vyzkoušel.