Bosch

Bosch: Hele nedělej, že umíš číst.
Moore: Ha, ha, ha, Haaary.
Bosch: Jak je Dlouhej?
Moore: Už líp, vytáhli mi tu trubku, tak můžu mluvit.
Bosch: A nemůžou ji vrátit?
Moore: Naser si...

Julia Brasher: Víš, já si stále myslím, že je to pořád jedno z těch šlechetnějších povolání.
Harry Bosch: Co? Dělat policajta?
Julia Brasher: Na vraždách. Jako ty.
Harry Bosch: Vraždy jsou hloupé. Všechno se odehrává až po skutku. Po výstřelu. Prach se už usadil. Tehdy se ukážeme my.
Julia Brasher: Mě to hloupé nepřipadá.
Harry Bosch: No tak, ten každodenní uliční adrenalin, který máš každý den, to není nic? Honičky?
Julia Brasher: To je pravda.
Harry Bosch: Dávání pokut? Rozhánění šlapek, co? Ukazovat turistům cestu ke Graumanově divadlu? A na konci všech těch sraček, když se vrátíš, ještě čistit auta od blivanců? Jak se s tím vraždy můžou měřit?