Willy: Ahoj Angele. Nepoznal jsem tě v té tmě. Tak co potřebuješ? Angel: Potřebuji informaci. Willy: Jo? Páni, to je smůla, protože já už se od všeho držím stranou. Žiji spořádaně. Angel: To jistě Willy a já se rád opaluji.
Buffy: Je to někdy lehký? (Probodne upíra který vyleze z hrobu a promění se v prach.) Giles: Myslíš život? Buffy: Jo. Je to lehký? Giles: Co chceš ode mě slyšet? Buffy: Lžete mi. Giles: Ano, je to děsně snadné. Dobří lidé jsou vždy odvážní a pravdomluvní. Padouchy poznáš lehko podle špičatých rohů nebo černých klobouků, pokaždé je porazíme a všechno zachráníme. Nikdo nikde neumírá a všichni žijí navěky šťastně. Buffy: Lháři.
Buffy: Zastavím ho, než bude v maléru. Willow: Počkej. Nenásilný přístup bude mnohem lepší. Buffy: Nechtěla jsem násilí. Dokážu být i jemná. Že jo? Alex: Důležitý je, že tomu věříš.
(Will, Alex a Buffy se dohadují, co budou nakupovat po apokalypse v apokalyptických slevách a o tom, co by nejvíce slušelo Xanderovi.) Giles: Jo, svět je vážně ztracený.
Anya:(o Andrewovi) Takže já a tady ťulpas máme jít na severní chodbu? Andrew: Budeme ji chránit vlastními životy. Anya: Ano, budeme ji chránit jeho životem. Xander: A neboj se ho použít jako lidský štít!
Giles: Až se nám paměť vrátí, všechno se vyjasní. Spike: Á, podívejme, Mary Poppins! Z tvýho úžasnýho přízvuku mi naskakuje husí kůže. Vy angličani jste tak příšerně... Krucinál. Do háje. Sakra, čakra, makra. Blbost. Bože - jsem angličan?!
(Buffy opravuje vodovodní trubky.) Dawn: Nechce to odborníka? Buffy: Ne. Dawn: Vážně? Mám tady číslo. Buffy: Ne. Já to zvládnu. (Voda začne stříkat ze všech stran, sklep se postupně zaplavuje a Dawn ječí.) Buffy: A je to.
Riley: Možná je to toxické. Nesahejte na to. Xander: Sáhnout na to byl můj první impuls. Ale pak jsem se rozhodl pro druhý. A ten je: děsivý výkřik a zběsilý úprk.
Xander: Anyo, jsi doma? Poslyš, vím, že se zlobíš, ale... Počítám, že zřejmě sedíš doma, předstíráš, že tam nejsi, a posloucháš. Anya: To tedy ne. (Anya sedí doma, předstírá, že tam není a poslouchá.)