Celé to jaro pětačtyřicátého roku bylo už zcela naplněno nadějemi na blížící se konec války. Jeho atmosféra povzbudivě zasáhla i všechny hrdiny z Bagounovy ulice, která se nyní měla konečně dočkat svého překřtění na ulici Mikuláše z Husi. Mladý pan domácí vyvěšuje červenomodrobílou vlajku. Jenže zbývá překonat ještě poslední překážky na cestě ke svobodě, osvědčit naposled svou statečnost. A tak vlajka putuje honem znovu do skrýše.
(Při rodinné hádce, ve které se řeší vyznamenání Achilla Nerudného německou orlicí, Patrokles Nerudný odchází se slovy, že krysy opouštějí loď.) Achilles Nerudný: Ale ta loď ještě pluje, rozumíš?! A to ne tvou zásluhou! Patrokles Nerudný: Ano, s plnými plachtami a s orlicí na stožáru! (zaklepe služebná, Patrokles Nerudný otevírá) Jen vstupte, lodní stevardko!