Canterburské povídky

"V lásce a v boji je všechno dovoleno. Láska je zákon druhým nadřazený, mocnější než jiný smrtelníkem vytvořený." Geoffrey Chaucer v tomto úvodu ke své Rytířově povídce nejvýstižněji vyjádřil roli lásky v lidském životě. Přísloví a rčení, inspirovaných tímto citem, bychom samozřejmě našli daleko víc. Od lásky, která hory přenáší, nerezaví, či je slepá až po tu, co kvete v každém věku. A my bychom mohli - v duchu tohoto příběhu - dodat, že i v každém prostředí. Dokonce i v tak nehostinném, jakým je vězení. To má brzy poznat i mladá učitelka Emily. Přichází do nápravného zařízení Jejího Veličenstva s cílem pomoci těm lidem snáze se po propuštění začlenit do normálního života. Přichází sem s jistou nervozitou a obavami z neznámého. Rozhodně však neočekává, že by tu potkala lásku. A už vůbec netuší, jak osudovým způsobem se těch pár zdejších dní zapíše nejen do jejího života.