Case Sensitive
(Case Sensitive)
Case Sensitive
Case Sensitive nabízí chladně odtažité ztvárnění zločinu s poněkud nevyrovnaně působícími okolnostmi. Vedle zajímavého rozplétaní jisté události, jež je důsledkem věcí z minulosti, se tu objevují postavy detektivů, jejichž slova a skutky naznačují, jako by šlo o x-tý díl série (za x si dosaďte číslo 2 a vyšší). Právě tenhle zmatek v postavách a u druhého detektiva (hraje ho Darren Boyd) i naprostá absence osobnosti mi brání v lepším hodnocení.
Case Sensitive
Case Sensitive je vcelku zajímavá detektivní série. Není tady v detektivkách obvyklý šéf, který má vždycky pravdu a za kterým si všichni chodí pro radu. Místo toho je tu Charlie Zailer, která často dělá chyby a kterou její spolupracovníci nemají zrovna v oblibě.
Hlavní detektivové – nejistá Charlie Zailer a nezvladatelný Simon Waterhouse - si k sobě postupně hledají cestu. Každý má úplně odlišné metody vyšetřování, ale přesto musí spolupracovat na případu zjevné vraždy a sebevraždy. Charlie a Simon mezi sebou mají takovou zvláštní chemii. On je ten, kdo se na případ dokáže objektivně podívat ze všech stran bez jakéhokoliv sentimentu, ona je ta, která dovede citlivým způsobem rozpovídat kohokoliv. Docela se mi líbí to, jak jim na sobě navzájem vadí určité maličkosti. Mě teda trochu vadí ta Simonova častá odpověď "no problem" v prvních dvou dílech a v dalších jeho neustálé cvakání propiskou. Možná by nebylo od věci přidat nějaké vysvětlení, proč zrovna tyhle dva detektivové musí spolupracovat, ale předpokládám, že se to opět dozví jenom čtenář knižní předlohy. Vzhledem k tomu, že se divák během dvou sérií nedozví téměř nic o hlavních postavách, mi prostě nesedí ani ta žárlivost v druhé sérii.
Oba příběhy jsou zajímavé a jejich rozuzlení taky, i když The point of no rescue se mi nezdá zrovna moc uvěřitelné. V obou příbězích se toho děje hodně a vyšetřování smrti je jenom součástí mnohem širšího vyšetřování.
Herci odvádí dobrou práci, oba hrají svoje postavy přesně na hraně snesitelnosti. Darren Boyd se pomalu propracoval mezi moje nejoblíbenější herce a Olivia Williams, kterou jsem znala jenom z Dollhouse jako tvrdou šéfku, mě hodně překvapila.
Co mi hodně vadí na The point of no rescue, je to, že je tady zase divné dítě, které má zvláštní průpovídky. Já tyhle malé divně koukající holčičky prostě nemusím. Nikdo mi nevymluví, že nejsou děsivé:-) V The other half lives je zase úžasný Aidan s jeho: "Kdysi jsem někomu ublížil, ale nemůžu ti to říct, věříš mi, že jo?" No jasně, že jo, Aidane, vůbec z tebe nejde strach.
Nemusím znát podrobnou historii hlavních postav, ale její postupné, alespoň zkratkovité odhalování by vůbec neuškodilo. Na to bohužel ale není čas, a právě tohle Case Sensitive ubírá body. Jako negativum vidím i to, že kromě policistů vyšetřují i civilisti, konkrétně v každém díle jedna blondýnka. No, a samozřejmě se vždycky dostanou do maléru, ze kterého je ti policisti, kterým přece nic nemůžou říct, musí vždycky tahat. Seriál Case Sensitive tak pro mě hlavně kvůli tomu nepatří mezi nejlepší detektivky, ale jinak není vůbec špatný.