(Alexis se chystá na ples a zkouší si šaty.) Alexis: Co říkáš? Castle: Vypadáš překrásně. Alexis: Tati, to říkáš o každých šatech. Nezdá se ti, že jsem v nich bílá jak těsto? Castle: Zlato, chci, abys věděla, že je jedno, jak si myslíš, že vypadáš. Jsi naprosto dokonalá přesně taková, jaká jsi. Alexis: Máš to marný. (přijde Martha) Martha: Och, Bože chraň, ohavnost. Alexis: Děkuju.
Esposito: Když jsem byl ještě pochůzkář, obhájce mi tak zamotal hlavu, že jsem odsouhlasil, že mi obžalovaná nakopala zadek, když jsem ji zatýkal. Castle: A v čem je problém? Esposito: Obžalované bylo 75 let a byla na vozíku.
Beckett: Poslali jste Castla na výzvědnou misi, i když jsem vám řekla, že s námi nebude na ničem dělat? Ryan: Chtěli jsme tě jenom chránit. Beckett: Tím, že pošlete mého manžela za nejlepším rozvodovým právníkem? Esposito: Vše nejlepší k výročí?
(Martha pořád dokola opakuje svoji první repliku ze hry, aby se připravila na představení.) Beckett: Takže to je normální? Castle: Je herečka. Co je normální?
(Castle nechápe, že se Ryan nikdy nechce podívat na Mars.) Ryan: Kdybych chtěl letět tisíce mil, abych viděl neživou kouli, navštívil bych Jenninu babičku. Stejně nepřátelské prostředí, stejně mrazivá teplota, stejně škodlivá atmosféra.
Beckett: Někdy je těžké zjistit, kdo je ten správný člověk. Konec konců, ty jsi na to potřeboval tři pokusy. Castle: Pravda, ale zjistil jsem to. A ani jsi mě nemusela zdrogovat. Beckett: Jak víš, co ti dělám, když spíš?
Beckett: Podle toho, co se stane, potřebuji, aby jsi pro mě něco udělal. Něco, co nemůžu udělat sama. Castle: Mám schovat tvoji sbírku porna, aby ho nenašel tvůj táta?
(Castle a Beckett se chystají podívat na video, které oznamuje smrt.) Castle: Nechceš mě držet za ruku? Beckett: Castle, já nemám strach. Castle: Taky jsem se na to neptal kvůli tobě.
(Castle s Beckett měli večeři se svými rodiči, která se moc nevyvedla.) Castle: Jenom říkám, že už tu byly horší večeře. Beckett: Jako třeba? Castle: Napadá mě ta scéna z Vetřelce například. Beckett: Popravdě, příšera lezoucí mému tátovi z břicha by možná odlehčila atmosféru.
Beckett: Řekněme, že budeme mluvit o tom, že randíme s jinými lidmi, ale ve skutečnosti s jinými lidmi randit nebudeme? Castle: Jo, to zvládnu. Beckett: Dobře, protože mám zbraň, a ty vlastně nemáš na výběr.
(Castle, Beckett a Esposito jsou na místě činu, i když tam nemají co dělat.) Gates: Rozumím tomu dobře, že jste vy tři byli náhodou v sousedství na procházce? Castle: No, spousta lidí to považuje za nejlepší způsob cvičení. Je to příznivé... Gates: Pak jste uslyšeli explozi a jako uvědomělí občané jste vpadli dovnitř, abyste to zkontrolovali? Beckett: Ano, přesně tak. Gates:(na Esposita) Takhle si to pamatujete? Esposito: Ano, pane. Castle: Kapitánko Gates, osobně se zaručuji... Gates: Nezajímá mě to, pane Castle, protože se specializujete na výmysly. Řekněme, že jste se ocitli někde poblíž. Jak ale vysvětlíte fakt, že Maddox, vrah, kterého hledáme a muž, co vás loni postřelil, tady leží mrtvý? Castle: Špatná karma.
(Všichni se baví o tom, co udělají se psem oběti.) Castle: Mohli bychom si ho nechat tady na okrsku. Přece by se nám hodil nějaký maskot. Esposito: Myslem jsem, že ty jsi náš maskot.
Ryan: Castle, vážně věříš v tyhle zombie věci? Protože já bych přísahal na hrob své babičky, že byl Kyle Jennings mrtvý. Castle: Ne. Ale víš na co věřím? Přivádět Beckettovou k šílenství.