Dva kamarádi, vlkodlak George a upír Mitchell se společně stěhují do nového bytu, ktěrý už však jednoho nájemníka má - ducha mladé dívky Annie, která zde uvízla. Annie se stále nedokáže smířit se svým osudem a tak když zjistí, že ji George a Mitchell vidí, snaží se prostřednictvím nich komunikovat se svým přítelem. Mitchell se setkává s dívkou, kterou proměnil v upíra.
(Poté, co George ve vlčí podobě zničil většinu nábytku.) Mitchell: Tuším, že budeme muset na výlet do Ikey. (Střelí pohledem po Georgovi) A ty víš, jak se kvůli tomu cítím.
George:(o nedostatku nábytku, který zničil ve vlčí podobě) Neměli bychom chtít něco více duchovního? Něco co je víc "zenové"? Owen: Myslel jsem, že chcete vymalovat a neumazat nábytek. George: Jo. To by dávalo větší smysl.
George: Pamatuj si, že jsme dva kluci, co si pronajali dům. Je to ta nejpřirozenější věc na světě. Musíme být jen totálně a úplně normální. Mitchell: Tak s tím hodně štěstí.
Annie: Já ho jen chci vidět. Můžu se proplížit dolů, schovat se. George: Zbláznila ses? Uvidí tě, a umře šokem. (Annie se zaraduje) Annie. To nepřichází v úvahu.
Annie: Tak co si o ní myslíš? Janey? George: Je... oranžová. Annie: Pracuje v opalovacím salonu. Myslí si, že je to stylové! Podle mě vypadá jako Kilroy.
Annie: Tak, kdo si dá čaj? George: Uch. Annie: Co? George: Pořád děláš čaj! Každý povrch je pokrytý hrnkama s čajem nebo kafe. Chci si udělat svůj a nemůžu! Nejsou hrnky, ani čaj! Všechen jsi už udělala! Nemužeš ho pít, ale pořád ho děláš! Bože, přivádí mě to k šílenství! Annie: Dobrá, ale já mám ráda svou rutinu. Cítím se díky tomu normální. George: Ale jsi duch! Annie: Jo. Dobře.
Owen: Co to bylo? George: Co? Oh, um byl to... byl to holub. Owen: Holub? George: Musel jsem nechat otevřené okno. Owen: Dobře, zbavil ses ho? George: Zabil sem ho. Mitchell: Ty... tys ho zabil? George: Botou.