Cena za lidskost

(George se chce odstěhovat.)
Annie: Souhlasila jsem s tím, když jsem si myslela, že je to představa!
George: Myslela jsi, že je to představa?
Annie: Ano! Nečekala jsem, že to vážně uděláš! Myslela jsem, že tě to přejde. Stejně jako když ses rozhodl nosit těsné džíny!
Mitchell: Těsné džíny?
George: To byl soukromý rozhovor!
Mitchell: Vážně?
George: Byl to záchvat šílenství!
Annie: Ne, Georgi! Tohle je šílený nápad! Nemůžeš začít žít s někým, koho jsi teprve poznal! To je... Pomoz mi, Mitchelle!
Mitchell: Těsné džíny, Georgi!
George: Tak ano! Když už jsme u toho, kde jsi byl včera večer?
Mitchell: Byl jsem s Lucy... my... nakonec... chápeš? Rozhodli jsme se...
Annie: Jsi jako poradna v časopisu Sedmnáctka. Tys měl sex, Mitchelle! Sex!
Mitchell: (směje se) Ano.
George: To je bezva, Mitchelle!
Mitchell: Ano! Bylo to fajn.
George: To jsem vážně rád.
Mitchell: Ano, děkuji ti.
George: Nemáš za co.
Annie: Proč si rovnou nedáte pusu?! Dejte si hubana!

Tom: Ty jsi opilý.
Hal: A ty jsi hloupý. Ale ráno já budu střízlivý... něco, něco, něco.

Annie: Nikoho nezabíjej!
John Mitchell: Dobrá rada.
Annie: Někam si to napiš.

George Sands: Vypadám snad jako pedofil?
Nina: Kdyby pedofilové vypadali jako pedofilové, nemohli by se z nich pedofilové vůbec stát!

John Mitchell: Kam patřím? Kam zapadnu? Kdo jsou mí lidé? Ke komu být loajálni? Všichni si volíme svůj kmen. Potřeba zapadnout, žít podle pravidel. Protože tam venku je to strašidelné, tam na okrají společnosti... Některé jmenovky jsou nám vnuceny, označují nás... oddělují nás, dokud nejsme jen duše, proplouvající skrze životy ostatních lidí. Ale pouze pokud si to necháme líbit. Můžete promarnit celý život tím, že zkoušíte, kým byste mohli být. Až teprve tehdy, kdy zjistíte, kým skutečně jste, tak můžete začít žít doopravdy.

George Sands: (Vrazí do pokoje a zakříčí.) Minulou noc jsem si to rozdal s Ninou a bylo to sakra dobrý!
John Mitchell: (Nenápadně na George.) To Owen zabil Annie...
George Sands: Pět minut! To mě s mýma velkýma novinkama nenecháte ani pět minut?

George Sands: Proč se směješ?
Annie: Nemám tušení... (Pokračuje ve smíchu.)

(Po koupi nového domu.)
John Mitchell: Lidi říkali, že je to tu divný...
George Sands: Od teď bude!

John Mitchell: Máš na obličeji krev...
George Sands: To je dobrý... ta je od jelena.

John Mitchell: Měl jsem známého. Říkal, že lidský stav, jeho přirozenost, bytí člověkem... je být chladný a sám. Jako někdo ztracený v lese. Je lepší říct: "Sklenice je z půlky prázdná." Ale já vidím přirozenost jinak. Vidím pradávný chod světa. Elegantní i divoký. Ani dobrý nebo zlý. Je plný překrásných věcí. Nevyřčených věcí. Trik, je v tom, umět je schovat... až do té správné chvíle.