Královna Elizabeth I: Ach Edmunde, vítej doma! Černá zmije: Jsem velmi rád, že jsem zpátky. Percy: Vítám tě Edmunde. Chyběl... jsem ti? Černá zmije: To rozhodně ano. Mockrát jsem si říkal, Percy, že bych si přál, aby tam Percy byl se mnou. (Percy obejme Edmunda) A mučili ho místo mě...
(Percy dokončí své nesmyslné tlachání o ničem.) Královna Elizabeth I: Lorde Percy? Percy: Ano? Královna Elizabeth I: Je to na tobě, buď zavřeš klapačku, nebo ti nechám useknout hlavu.
Percy: Hop, hop, hop, hop... hop. (Přichází žalářník a kuchařka.) Černá zmije: Už jsou všichni mrtví? Percy: Jo, všichni tři. Černá zmije: Nějaká zajímavá poslední slova? Percy: No, Farrow byl docela dojemný, můj pane. Takový velký, statný muž tam stál, sice pochmurný, ale vznešený v té ranní mlze a najednou silným jasným hlasem zařval: Krucinál, že ani ta moje stará nepřišla! Černá zmije: Jak jinak, už si nabrnkla nějakého nového kolíka... Dobře, pokud k tomu Percy nechce nic dodat, můžete se až do pátku bavit jakýmkoli hnusným a zvráceným způsobem, na který se cítíte.
Baldrik: Můj pane, nějaká dáma by tě chtěla vidět. Černá zmije: A je hezká? Baldrik: Nevím, co myslíš ty? Černá zmije: Vždyť jsem ji neviděl, nebo snad ano? (přichází lady Farrow) Neokouněj tu Baldriku. Lady Farrow: Dobrý večer, lorde Černá zmije. Černá zmije: To teď určitě je. A bude ještě lepší, když si trochu uděláte pohodlí. Lady Farrow: Ne, můj pane, protože v srdci mám velký žal. Černá zmije: To bude špatné trávení. Se mnou na to zapomenete. Lady Farrow: Kvůli manželovi! Černá zmije: Manžel má špatné trávení? To nás nebude nijak rušit. Lady farrow: Ne, už zítra zemře. Černá zmije: Ale dejte pokoj. Na špatné trávení se neumírá.
Černá zmije: Dobré ráno kolektive. Jmenuji se Edmund Černá zmije a jsem nový ministr náboženské genocidy. Hrajte se mnou na rovinu a já budu uznalý zaměstnavatel. Podrazíte-li mě, brzy zjistíte, že pod tímto hravým chlapeckým zevnějškem bije srdce bezohledného sadistického maniaka. Ty můj milý, kdo jsi? Ploppy: Žalářník pane, můj pane? Černá zmije: Tak je to správně, a jmenuješ se? Ploppy: Ploppy pane. Černá zmije: Ploppy? Ploppy: Ano, pane. Černá zmije: Žalářník Ploppy? Ploppy: Správně, pane. Ploppy, syn Ploppyho. Černá zmije: Ploppy, syn žalářníka Ploppyho... Ploppy: Ne, to ne pane. Já jsem první Ploppy, který to dotáhl až sem. Můj otec tedy táta Ploppy byl znám jako Ploppy chlastoun násoska. A právě po něm jsem podědil svoje fascinující kožní nemoci. Černá zmije: Jsou zděděné? Je ti k čemu gratulovat, příteli. Žijeme v době, kdy nemoc a znetvoření jsou zcela běžné a přece jsi ty bezpochyby nejodpornější individuum s kterým jsem se kdy setkal. Podal bych ti ruku, ale bojím se, že ti upadne.
Černá zmije: Dobře, tak se podíváme, čí hlava poletí do košíku nejdřív... Admirál Efengen a Sir Francis Drake jdou na pondělí. Percy: Bude narváno. Černá zmije: Hm? Percy: Ehm, příznivci mořeplavby... Černá zmije: Ó ano, postarej se, aby ve stáncích se suvenýry bylo pár kotev a tak... Percy: Kapitáne! (zasalutoval) Černá zmije: Jo a už nikdy se v mé přítomnosti nesnaž být srandovní, Percy.