Úkol číslo jedna zní: dohonit mateřskou loď. A teď k tomu bude mít Kosmik ideální šanci. Musí ovšem proletět pásem meteorů, což samo o sobě není prosto nebezpečí. Nikdo z našich hrdinů ovšem ještě netuší, že daleko větší nebezpečí na ně číhá na hřbitově kosmických lodí, na nějž je tato cesta zavede. Co způsobilo jejich zkázu a smrt všech členů jejich posádek? Odpověď je jako vždy prostá: geneticky zmutovaná forma života, která na sebe dokáže brát jakoukoli podobu, dokáže člověka vylákat z bezpečí jeho lodi a venku z něj vysát krev a mozek. (Podobnost s Homérovými Sirénami není pochopitelně vůbec náhodná.) Dokážou těmto svodům odolat hoši z Trpaslíka?
Lister: Je to v materiálu. Ve dvaadvacátém století inženýři zjistili, že když se zřítí letadlo, jediná věc, která to přežije bez úhony je roztomilá panenka. A z toho materiálu je Kosmik. Kocour: A to je pravda? Lister: Ty jsi tak naivní?
Kocour: Kočka mají jedno pořekadlo "Je lepší žít hodinu jako tygr, než celej život jako červ!" Rimmer: Lidé mají taky pořekadlo "Kdo viděl předložku z červí kůže?"
Lister: Můžeš o mě říct něco dobrýho? Třeba nějakou chválu? Kryton: Nějakou chválu? Hmm. Někdy mi pomáháte s prádlem tak, že obrátíte svoje spodky a pak je nosíte další tři týdny.
Lister:(o Kochanské) Je to kusanec! Kryton: Pane, sníte o tom, že jednou zase získáte její srdce a pak na ní budete ležet a pohybovat se nahoru a dolů tím podivným způsobem, který je lidem tak příjemný.
Rimmer: To ty jsi Trpaslíka ztratil. To ty jsi zapoměl, na jaké planetce jsi ho nechal! Rimmer: Ty planetky jsou všechny modrozelený. Modrozelený a planetkovitý!