Posádka Kosmika se opět setkává s replikanty, z jejichž lodi chce Lister ukořistit nějaké zásoby. Loď je ale nestabilní a jedna replikantka na její palubě navíc přežila. Rimmer se dostane do nezáviděníhodné pozice - může všechny zachránit, ale opět prokáže svou zbabělost a unikne v záchranném modulu. Proletí červí dírou a ocitne se na zcela opuštěné planetě, kde musí šest let čekat na svou záchranu. Proto si chce z vlastní DNA stvořit ženu...
Kryton: A řekněte, jste silný jedinec, který chce slyšet celou pravdu v její nemilosrdné nahotě, či patříte k těm slabším, co dávají přednost blahé nevědomosti o té hrůze, před níž stojíte? Rimmer: Nevědomost, vždy a všude. Kryton:(zvesela) Blahopřeji, pane! Váš zdravotní stav je jedna báseň. Nashledanou příště.
Rimmer: Jak dlouho? Kryton: Nač chodit kolem horké kaše. Hodě dlouho! Rimmer: Pořád chodíš okolo horké kaše... tak pověz! Kryton: Vzpomínáte si na to středověkou válku, co trvala tak dlouho? Rimmer: Na třicetiletou? Kryton: Ne, tahle ne. Ta druhá. Rimmer: Stoletá válka? Kryton: Tak tohle číslo vezmete, vynásobíte to šesti a máte to vaše zlaté číslo.
Rimmer: Můžeme ho postavit mimo službu podle direktivy 196156. Kryton 196156? "Dude-li důstojník přistižrn, jak očichává sedlo rotopedu v dámské tělocvičně, bude propuštěn bez soudu? Promiňte, ale to neřeší náš problém!
Důstojnice:(Namíří na posádku svou zbraň) Ale, ale, jestlipak to nejsou staří známí, ta lidská havěť, prašiví slizouni, smradlavé zvratky, chodící žumpy hnusného odpadu. Kocour: Pamatuje si nás. Důstojnice: Zničili jste moji loď, zmasakrovali moje kamarády a prakticky jste zničili i mě. Ano, pamatuji si vás. Kocour:(Ukáže na ni) Ale jedno bys měla vědět. Posledně jsem měl černý obleček s parádním lemem a se zlatými knoflíky. Sice to vypadá, jako bych měl dneska totéž, jenomže tohle je úplně jiný černý obleček s úplně jinými zlatými knoflíky. Kryton:(Tlumeně) To byla důležitá informace a bylo nutné ji sdělit, avšak navrhuji, aby od této chvíle byla další jednání vedena těmi, co mají mozek větší než angrešt.