Na palubě Červeného trpaslíka je zase jednou vyhlášen poplach: jeden z Robíků se totiž pomátl a zpřeházel všechny dráty a Lister - pochopitelně omylem - spustil autodestrukční program, který by mohl zastavit pouze někdo z bývalého velícího sboru. Jenže Kryton ví, jak z té šlamastiky ven: existuje totiž možnost vymazat na chvíli Listerovu osobnost a vložit do jeho těla program jednoho z dávno mrtvých důstojníků. Rimmera ovšem tato záležitost inspiruje ke skvělému nápadu...
Rimmer: Nesportuješ, kouříš a piješ. A začíná to být vidět. Lister: Mě je dobře. Rimmer: Jsi obtloustlý. Lister: Máš vidiny. Rimmer: Minulý týden, jak ve strojovně zhaslo světlo, se na zdi objevila tvoje silueta. Vyděsilo mě to k smrti! Myslel jsem, že je to Alfred Hitchcock.
Holly: Žádnou bombu tu nemáme, zbavila jsem se jí už dávno. Kocour: A proč jsi nám to neřekla? Holly: Neptali jste se! Kocour: Bože, to se mi jen zdá! Ale pamatuj si, ty spodky mi zaplatíš, holčičko!
Kocour: Nežádám, abys to udělal jen kvůli mě. Žádám tě, apeluju na tebe a prosím tě, udělej to kvůli mýmu šatstvu! Budeš jen přihlížet, jak je můj šarlatový oblek z PVC s límečkem z imitace tučňáka rozcupovanej na cucky? Vezmeš si to na svědomí?
Holly: Prošla jsem celou databázi, zvážila všechny možnosti a máme tři reálné alternativy. Zaprvé: Můžeme tu sedět, až to vybouchne. Zadruhé: Můžeme tu stát, až to vybouchne. Zatřetí: Poskakovat a řvát ma mě, že jsem neschopná, dokud to nevybouchne.