Epizoda 8×01 – Zpátky v Červeném, 1. část (Back in the Red: Part 1)
98 %
Pro odškrtnutí/hodnocení epizody se přihlas.
Červený trpaslík je zpátky - a vypadá to, že je díky nanobotům také mnohem větší. To ale není jediná dobrá zpráva. Nanoboti totiž oživili úplně celou posádku! Naši hrdinové jsou samozřejmě nadšení, jenomže jsou záhy obvinění z krádeže Kosmika...
(Lister se omlouvá Rimmerovi za jeden kanadský vtip.) Lister: A vůbec, byl jsem nadrátovanej. Nalil jsem do sebe kdeco. Dokonce i ten růžovej hnus, co byl na baru až úplně vzadu. Rimmer: To byla moje Okena. Nechal jsem jí tam, když jsem čistil sklo. Lister: Dalo se to pít, když se do toho nalil ten kávový likér. Rimmer: Tys vypil i můj Sidol?
(Rimmer vyčítá Listerovi, co mu kdy udělal špatného.) Rimmer: A když už jsme u toho, když někdo trošičku přebere a usne nahý spánkem spravedlivých, člověk se ctí zpravidla neudělá fotku tvého bimbase, nenakreslí mu kníry, pusu a uši a nepověsí to na nástěnku pod pohřešované osoby.
Rimmer: Složím důstojnické zkoušky. Lister:(paroduje) A budu důstojník. Rimmer: A budu důstojník, ano, důstojník. Muž dbalý cti a dobrých mravů. Lister: Já snad nemám tyhle vlastnosti? Rimmer: Zpravidla, lidé dobrých mravů, když se nudí a chtějí, aby se mí kamarádi odebrali domů, zpravidla nehrají Pepka námořníka na kazoo zasunuté mezi hýžděmi.
Lékařka: Co je pravdy na té fámě, že jsme tři miliony let ve vesmíru, a že Trpaslík změnil tvar? Hollister: To je přísně tajná informace, Karen! Kdo Vám to sakra řekl? Lékařka: Automat na kávu na palubě G4. Hollister: Já bych ho snad zabil. Degraduju ho, ode dneška bude vydávat tampóny.
Holly: Bylo tam celkem čtyři sta vězňů. Vezli je všechny na Adelphi 12. Podle všeho byli vzkříšeni taky. Dave Lister: Jaký jsou? Ne, neříkej mi to. Už teď to vím. Všichni jsou zarostlí a dementní, dech jako starý plíny, ruce jako lopaty, odpad celýho vesmíru. Takový jsou všichni. Holly: No, ty lepší z nich ano.
Dave Lister: Potřebuju něco vědět. Když ta komise rozhodne, že jsme vinný, co se bude dít? Holly: No, nejspíš si daj čaj, poklábosej, a pak půjdou domů.
Kristina Kochanská: Jaká je naděje, že se odtud dostanem? Kryton: Asi taková jako vidět pana Listera drátem přišívat záplatu na žlutých těhotenských kalhotách. Dave Lister: To už je fakt dávno, co jsem tohle dělal.
Kryton: Nanoboti měli obnovit loď a všechno vrátit do normálu! Kristina Kochanská: Nemáme ponětí, kde jsme, co dělat a ani co se děje. Všechno je zase v normálu.
Dave Lister: Šlo o nešťastnou náhodu! Arnold Rimmer: Náhodu? Vymačkals na mě celou tubu, ty hnusný, odporný, smradlavý opičí zvratku! Dave Lister: Hlavně že se mnou už mluvíš. Já věděl, že se udobříme.
Arnold Rimmer: Mám pocit, že za dobu tvého blábolení uběhlo pár století. Mám hlavu tak vybrakovanou, jako bych strávil tři dny na semináři o perspektivách hřebíku. Dovedeš si vůbec představit, jak jsi otravný? Na to jsi mistr! I tropické ekzémy by se od tebe měly co učit!
Dave Lister: Pamatuješ Yvonne McGruderovou? Líbila se ti, viď? Co? Víš, že jsem s ní chodil? Dřív než ty. To jsi nevěděl, že ne? Bohužel to skončilo. Fakt mě to vzalo. Dodneška mám jizvy. Spáleniny od parket se holt nehojej!