Červený trpaslík

Lister: Ta kytara mě dostane z depky! I když vím, že nejsem virtuóz a ta kytara má jen pět strun, z nichž tři jsou G.

Rimmer: Ale černá díra je miliony mil široká... je obrovská! Jak to, že jsi ji neviděla na monitoru?
Holly: Víš, s černou dírou se to má tak, že jejím určujícím rysem je černá barva. A s vesmírem se to má tak, že barva vesmíru, základní barva vesmíru, je taky černá. Tak jak jsem ji asi měla sakra vidět?

Kocour: Je to to, co myslím?
Lister: Co myslíš, že to je?
Kocour: Oranžový kolotoč ve vesmíru!

Kocour: Nikdy je nenajdem. Jsou fuč, brácho. Ber to z té lepší stránky... Jsou fuč, brácho!

Holly: Tři miliony let v budoucnosti Dave Lister, poslední žijící člověk, otěhotní po románku se svým ženským já z paralelního vesmíru. Porodí dva chlapce. Protože však dvojčata byla počata v paralelním vesmíru s odlišnými fyzikálními zákony, trpí extrémně zrychleným růstem. Oba dosáhnou osmnácti let tři dny po svém narození. Aby jim zachránil život, vrátí je Lister do vesmíru jejich původu, kde mohou žít normální život. Tedy pokud je normální, když je váš otec žena a vaše matka muž a když je vám osmnáct let tři dny po narození.

Kocour: Pomysli na ty skvělé věci, které s dětmi zažiješ.
Lister: Třeba které?
Kocour: Třeba až vyrostou a vypadnou z domu.

Holly: V tomhle vesmíru to třeba mohl být Hitler, kdo vyhrál druhou světovou. A může se to zcela vymykat rozumu, třeba že by byl Ringo opravdu skvělý bubeník.

Holly: Musím říct, že jsem to zeslonil.
Rimmer: Cože?
Holly: To je jako zkonit, ale mnohem, mnohem víc.

Holly: Jediná chybička v jednom z mých třinácti miliard výpočtů a jsme na padrť. Takže odpočítáváme. Deset. Devět. Osm. Šest...
Rimmer: Vynechal jsi sedmičku.
Holly: Vážně? Hm.... sedmička mi vždycky dělala potíže...

Kocour: Ale já chci trvalý vztah! Hned jak najdu správnou skupinu holek...

Kocour: (radí Hollymu) Jestli chceš poradit, studoval jsem jeho hru a je v ní jistá pravidelnost... Pokaždé, když táhneš ty, táhne taky on!

Holly: Zvol si hru.
Queek: Šachy.
Holly: Jakoukoli hru, jen si vyber!
Queek: Šachy.
Holly: Dáma, poker, cokoli!
Queek: Šachy.
Holly: Dáma, člověče, nezlob se...
Queek: Šachy.
Holly: Monopoly, třeba tě nechám začít...
Queek: Šachy!
Holly: Asi chceš hrát šachy.

Lister: Chci svůj hrášek! Vydřel jsem si ho! Kde je? Je mi jedno, že je na zemi a obalenej prachem. Nebo pod postelí, mezi mejma nehtama. Kde je? Je to můj hrášek! Je vydřenej a já si ho sním, ať už je kde je!
Rimmer: Je v koši s tvými špinavými ponožkami.
Lister: Asi mi bude stačit toast...

Holly: Mám pocit, že někdo tady nevěří, že mám IQ šest tisíc.
Lister: Já ti věřím.
Holly: Dokážu vám to, jestli chcete.
Lister: To neni nutný.
Holly: Ale já vám to chci dokázat.
Lister: Dobře. Kolik je druhá odmocnina z dvou tisíc čtyřiceti devíti?
Holly: Checš, abych ti to dokázal, co?!
Lister: Ne, vůbec.
Holly: Ale jistě, že chceš! Takže pokud vám řeknu druhou odmocninu z dvou tisíc čtyřiceti devíti, bude to důkaz?
Kocour: Tak kolik to je?
Holly: A nemáte radši otázku ze sportu?
Lister: Kašli na to, to není důležitý!
Holly: Pro mě ano! Byl jsem očerněn a chci očistit své jméno!
Kocour: Tak kolik je druhá odmocnina z dvou tisíc čtyřiceti devíti?
Holly: A co otázku z astronomie?
Lister: A jakou třeba?
Holly: Já nevím. Třeba... která planeta je nejblíž slunci.
Lister: Která planeta je nejblíž slunci?
Holly: Jo to je lehké. Jako pár facek. Zrovna v téhle oblasti se moc dobře vyznám. Planeta, která se nachází nejblíže slunce je... (nenápadně se koukne do knihy) Merkur!
Lisre: Jo správně!
Holly: Ach vy malověrní...

Rimmer: S Hollym jsme měli takovou nepsanou dohodu. Já mu řekl, aby mě vzbudil v sedm, a on dělal, jako že zapomněl a vzbudil mě někdy po desáté.

Lister: Co s tímhle?
Holly: To se musí spojit s tím bílým kabelem.
Lister: Bílým kabelem...
Holly: Ano.
(Lister spojí kabely a ty vybouchnou.)
Holly: Nebo s tím žlutým? Ano... měl to být ten žlutý!

Rimmer: Co se děje?
Holly: Nebojte, není to vážné.
Rimmer: Tak podle tebe není vážné, když si tvoje genitálie odpochodují, kam se jim zlíbí?

Lster: Poškodilo to něco?
Holly: Nevím, zničilo to senzory na zjišťování škod.
Lister: Kam to narazilo?
Lister: Těžko říct, monitory nefungují.

Holly: Sakra, teď nevím, co jsem vám chtěl říct!
Rimmer: Takže to asi nebylo důležité.
(Loď se začne třást a všichni spadnou na zem.)
Holly: Ano, už vím: Pozor, do lodi narazí meteorit!

Lister: Ty jsi na ale pěkně slizkej had a podrazák!
Rimmer: Naprosto přesně! A proto taky vyhraju...

Holly: Dodatek: Samota v kosmu vás často dohání k šílenství. Jediné, co mě pomáhá udržet si smysl pro realitu, je je přátelství s mou sbírkou zpívajících brambor.

Rimmer: Má mít IQ šest tisíc. Jak to, že nic neví?
Holly: Šest tisíc není moc. Jenom tolik, kolik má IQ dvanáct tisít hlídačů parkovišť!

Holly: Dodatek: Na cestě zpět na Zem jsme narazili na spoustu zajímavých věcí. Minulý týden jsme narazili na měsíc, který měl stejný tvar jako zadek Marilyn Monroe. Obletěli jsme ho několikrát.

(Lister dal Rimmerovi některé své vzpomínky, aby měl pocit, že zažil něco šťastného.)
Lister: A je to.
Kocour: Až se probudí, bude si myslet, že to všechno prožil!
Lister: Celejch osm měsíců.
Kocour: Páni, to je krásnej dárek, určitě čekal maximálně kravatu!

Rimmer: Nějak jsme ztratili čtyři dny!
Kocour: A díval ses za ledničku? Když já něco ztratím, je to skoro vždycky tam!