Červený trpaslík

(Kocour najde Listera v bezvědomí.)
Kocour: Ale opičáku, ty seš marod, maród, bezmocnej a v bezvědomí. Kdybys nebyl můj přítel, stopil bych ti boty.

Arnold J. Rimmer: Co je důležitější, lidský život nebo ten tvůj oběd?
Kocour: Tak to si ani nezaslouží odpověď.

Arnold J. Rimmer: Holly, hoď tam pátračku na Mindráka.
Holly: Co je "pátračka"?
Arnold J. Rimmer: To je vesmírný žargon, znamená to "najdi ho"!
Holly: Žargon to není, chtěl jsi být jen zajímavý.

David Lister: Ty sis natočil svojí smrt?
Arnold J. Rimmer: Holly to pro mě udělal.
David Lister: Ty seš fakt ujetej, Rimmere.
Arnold J. Rimmer: Nechápu proč. Jsou kazety ze svateb i porodů.
David Lister: Takže jako uděláš mejdan, kde promítneš film o tom, jak si natáh' bačkory?

Arnold J. Rimmer: Listere, moje smrt je jedna z nejdůležitějších událostí mého života. Tak to dej do kufru a mlč.

David Lister: Vidíš to jen z jedný stránky, Rimmere. Ty taky nejseš ctnost sama a není lehký s tebou žít.
Arnold J. Rimmer: O čempak to mluvíš?
David Lister: O tom, jak si pouštíš celou noc hypnopedický kazety. A učíš se Esperanto jenom ve spánku. A omíláš si kvantovou teorii zase jenom ve spánku.
Arnold J. Rimmer: Z toho máme prospěch oba.
David Lister: Jo, ani jeden z nás dvou se nevyspí.

David Lister: Kocoure, copak to děláš?
Kocour: Dvořím se.
David Lister: Dvoříš se komu?
Kocour: Každé, co se ukáže.
David Lister: Už jsem ti to říkal. Na lodi jiný kočky nejsou.
Kocour: Kdybych tomu na minutu uvěřil, tak mi hrábne!

David Lister: Ale proč malujou chodbu stejnou barvou jako předtim?
Arnold J. Rimmer: Místo ocelově šedé ji malujou na vojenskou šeď. To se mělo udělat už dávno.
David Lister: Podle mě je to úplně stejný.
Arnold J. Rimmer: Ne. Ne, ne, ne. Tady ten kousek je už vojenskou šedí a tady, to je nemoderní myší ocelová šeď. Nebo že by to bylo naopak?
David Lister: To je fuk, Rimmere. Je to moc pěkný.

Arnold J. Rimmer: Jsem úplná nula, je to tak.
David Lister: Ale, no tak. Nejsi nula.
Kocour: To je.
Arnold J. Rimmer: Máš pravdu!
Kocour: Já vím, že mám pravdu.

David Lister: Já přísahám na svou smrt, že už nikdy nebudu mluvit o polévce gazpacho.
(Znovu se pokřižuje a zvedne dva prsty.)

Arnold J. Rimmer: Dobře. Jsi tak trochu podrazák, Listy, ale když o něco jde, držíš slovo. Protentokrát ti budu věřit. Dáme si ještě panáka.
David Lister: Horkýho?

Holly: Tři miliony let letíme vesmírem a zjistili jsme spoustu věcí: nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky.

Arnold J. Rimmer: Tedy, ten oběd se mi skutečně povedl. Jistěže napoprvé se nedá očekávat vše na sto procent, ale ty knedlíčky byly opravdu jak se patří.
David Lister: Rimmere, s knedlíkama z pořádnýho těsta, s knedlíkama udělanejma, jak se patří, s takovejma knedlíkama se nedá hrát fotbal!
Arnold J. Rimmer: To je pravda, ale v porovnání s tím, co jsem čekal, byly naprosto vynikající.

David Lister: Jak je Kocourovi?
Arnold J. Rimmer: Usnul hned, jak jsem mu vypumpoval žaludek. Vyspí se z toho, ale to jehněčí nebylo nic moc.
David Lister: Jehněčí!? Všichni si mysleli, že jedí sejra! A co bylo v tom dortu s tím citrónovym sněhem?
Arnold J. Rimmer: Myslel jsem, že ti chutnal, vzal sis kousek s sebou.
David Lister: Jo, chtěl jsem ho zkusit na tu plíseň, co mám na nohou.

Arnold J. Rimmer: Vařit není žádná legrace! Když jsi po smrti, vůbec neexistuješ a skládáš se jenom ze světla.
David Lister: Takhle se vymlouváš pořád, že seš mrtvej.

David Lister: Ve všem ti přece pomáhaj robíci.
Arnold J. Rimmer: Jo, Prcek a ten drzý Bubla. Na co mi jsou?! To je jako dávat slepému kontaktní čočky!
David Lister: Robíci dělaj jenom to, co ty jim řekneš.
Arnold J. Rimmer: Ano, to tedy nepochybně. Řekneš jim: "Dohlédněte na to jehněčí!", a tak tam sedí a tři hodiny čučí, jak se pálí.

Holly: Ahoj, hádejte co se stalo.
David Lister: Čau Holle!
Holly: Hádejte.
Lister a Rimmer: Co?!
Holly: Tak hádejte!
Arnold J. Rimmer: Tak aspoň něco naznač...
Holly: Bez nápovědy, jen to uhodněte.
(Rimmer a Lister se zatváří otráveně. Lister si promne obličej.)
Holly: (vítězně) Já věděl, že neuhodnete. Přiletěl poštovní modul!

Holly: Hledá nás od našeho odletu, dostihl nás, když jsme se obrátili.
David Lister: Takže to trvalo tři miliony let!?
Holly: Jo, co chceš, obyčejný poštovní průměr…

David Lister: To když umřel táta mně, bylo mi teprve šest. Dostal jsem od každýho kupu dárků jako o Vánocích. Přál jsem si, aby se to stalo ještě pár lidem, abych si doplnil celý lego. Babička se mi to pokoušela vysvětlit, že jako odešel a že už se nevrátí. Jasně, že mě zajímalo, kamže šel. Říkala, že je moc štastnej a že odešel tam, co moje zlatá rybka. Tak jsem si myslel, že ho spláchli do záchoda. Myslel jsem, že je hned za tou vohnutou rourou. Posílal jsem mu tam jídlo a časopisy, aby měl co číst. Nakonec mě poslali k dětskýmu cvokaři, protože mě našli s hlavou v míse, jak čtu fotbalový výsledky.

David Lister: Změň kurz na Fidži. Dej si pozor, Země, sliz se vrací domů!

Frank Todhunter: (k Rimmerovi) Zrovna procházím MacIntyreovy artefakty a vidím, že jste vyplnil 247 stížností tady na Listera.
Rimmer: (hrdě) Ano, pane.
Frank Todhunter: A z toho zde máme 123 urážek nadřízeného technika, 39 případů zanedbání povinností, 84 všeobecné neposlušnosti a 1 případ vzpoury.

toastovač: Tě péro, sombréro!

Dave Lister: Hele, mysli si co chceš, ale podle mě po dobrým víně ti nezůstane kolem pusy pěna, která jde dolů jenom ředidlem.

Kocour: To poznáš, když je nervózní. Vždycky zmuchlá šálek a hodí ho do odpadků. A to nemyslím polystyrénový, ale plechový!

(Arnold Rimmer si šel zaběhat po palubě lodi)
Arnold Rimmer: Teď stop! 6 minut 47 sekund, to není zlý čásek na kilásek. Škoda že jsem běžel jen 300 metrů. Ale zase jsem se zdržel s Listerem, to znamená o čtyři minuty míň, a taky jsem si vydech, abych nevypadal tak vyplivaně, až kolem něho poběžím, tak to taky odečtu a je to světový rekord! Výborně, Rimmsy, skvělá fyzička!