Četník Karabela ve Vlkoši neví co dřív. Vesnice je rozhádaná a sedláci se ošklivě perou kvůli urážlivým hanopisům na zdi kostela. A tak se Karabela odváží požádat o posilu z brněnské pátračky. Arazím tam pošle Jarého a snaživého Zahálku. Vypadá to jako potupný úkol, ale k odhalení a usvědčení pisatele hanopisů bude zapotřebí - jak se ukáže - velké nápaditosti. Ne méně, než k vyřešení případu, jehož kořeny sahají do minulosti: na stanici přiběhne vyděšená paní Rozsívalová, že se bojí pomsty svého manžela, který se vrátil z Ameriky. Byl tam odsouzen na 10 let do vězení pro pokus o zavraždění své ženy. Rozřešení této rodinné tragédie je opravdu vzrušující a nečekané. A nečekané jsou také metody, které četníci vymyslí pro rozluštění záhady hanopisů.
(Ráno na snídani, když se vrátila Kikina zpět na stanici z celonoční procházky) Arazím: A co Kikina? Vyvenčils jí? Béďa (pije čaj): Hmhm, no vyvenčil. Arazím: No proběhla se trochu? Béďa: Hh, Kikina? Trošku jo. Arazím: Hm, tě znám. Jenom tak tři minuty, aby se neřeklo, viď? Béďa: Nee, dýl tentokrát.(Odkašle si, Čenda se směje)
(Ráno poté, co Kikina utekla na procházce s Jarým; Béďa s Čendou u pumpy) Čenda: Hele, Kikina se vrátila. Béďa: Kikino, ty děvko. Kde jsi byla celou noc? Ty jsi taková nevěrnice, to je hrůza. Čenda: Ty máš ale kliku, Béďo. Béďa: Prosím tě, jsme byly domluvený, viď. Že si tak vyrazíš.