(Jarý kupuje pití na oslavu zásnub Toníčka a Andělky.) Prodavač: Mám pro Vás něco speciálního. Mok, jemuž holdovali už staří Slované. Jarý: A co je ten zázračný mok, kterému, jak Vy říkáte, naši předkové holdovali a jak říkám já, čím se ožírali?
(Menšíková a její báby hledají na půdě pekaře Kotrby včely.) Kebrlová: Vlítly mi pod sukni! Menšíková: Aspoň něco ti tam vlítlo! Kvůli tomu nemusíš tak vyvádět.
(Béďa s Klaudií se baví o miminku, které čeká Ludmila.) Béďa: A jak víš, že to bude malý Arazím a ne malý Američánek? Klaudie: Ludmila přece ví, koho to je. Béďa: Doufám, že to bude chlapeček. Protože holka, která by vypadala jako Arazím (paroduje jeho nos), ta by to měla v životě hodně, ale hodně těžký!
(Ludmilu odváží na porodní sál.) Ludmila: Když to bude holčička, mohla by se jmenovat Bětuška...po mojí babičce. Arazím: Bětuška? Nikdy! Co když bude mít nos po mě, to se holka nevdá! Ludmila: Tak když to bude chlapeček, tak si ho pojmenuj jak chceš! Arazím: Tak mohl by se jmenovat Květoslav a kamarádi by mu říkali Květák! Ludmila: Ježiši jakej Květoslav! Arazím: No po dědečkovi! Ludmila: Karle slib mi, že se o to miminko postaráš, kdybych umřela. Arazím: Ale ty neumřeš, takovou radost mi přece neuděláš! Ludmila: Sestřičko, odveďte ho někam, nebo já ho zabiju, ještě před porodem!
(Arazím přišel s pátračkou k porodnici a ptá se Ludmily, jak se jejich dvojčata jmenují.) Arazím: Květuška a Bětoslav...Teda Bětuška a Květoslav? Ludmila: To ne. Arazím: Béďa a Klaudie? Ludmila: Ani Béďa a Klaudie. Arazím: A jak teda? Jako otec mám právo vědět, jak jsme se těm dětem pro život pomstili. Ludmila: Víš, my bychom se na jménech nikdy nedohodli, tak jsem vybrala jména, proti kterým se nedá protestovat. Tohle to je Ludmilka a tohle Karlíček.
(Béďa je v převlečení za ženu u velitele, aby si s Arazímem zkusili, že ho jako ženu nepoznají.) Turko: Máme telefon, týká se toho loupežného přepadení v květinářství. Velitel Šiktanc: No a? Turko: Má to na starosti strážmistr Jarý a my ho nikde nemůžeme najít. Arazím: Já to vezmu! Béďa: Ne, já si to vezmu sám! Promiňte pane veliteli, já mám práci.
Arazím:(do telefonu) Četnická pátrací stanice Brno... U telefonu... Počkejte, já když jsem tam včera byl tak se narodil kluk, jeden! A pak ještě holka? A stejnýmu otci? Jak dotazy?! Normální dotazy mám, ne? Halo... Chlapi já mám dvojčata...
(Ráno na snídani, když se vrátila Kikina zpět na stanici z celonoční procházky) Arazím: A co Kikina? Vyvenčils jí? Béďa (pije čaj): Hmhm, no vyvenčil. Arazím: No proběhla se trochu? Béďa: Hh, Kikina? Trošku jo. Arazím: Hm, tě znám. Jenom tak tři minuty, aby se neřeklo, viď? Béďa: Nee, dýl tentokrát.(Odkašle si, Čenda se směje)
(Ráno poté, co Kikina utekla na procházce s Jarým; Béďa s Čendou u pumpy) Čenda: Hele, Kikina se vrátila. Béďa: Kikino, ty děvko. Kde jsi byla celou noc? Ty jsi taková nevěrnice, to je hrůza. Čenda: Ty máš ale kliku, Béďo. Béďa: Prosím tě, jsme byly domluvený, viď. Že si tak vyrazíš.
Němec: Kde mám ten stojan? Béďa: No, ten byl přece za ty tři piva. Němec: To myslíš vážně, nebo je to sranda? Béďa: Ne, to myslím vážně. Němec: No proto. Protože to by byla hodně blbá sranda.
Menšíková: A taky mu řeknu, že se před Vámi každá bojí ohnout, vy jeden... všechno mu řeknu! Arazím: Paní Menšíková, vy se klidně ohněte, protože Vás bych nejradši s rozběhem... Menšíková: Kam?! Arazím: Jděte na vyšší místa!
Arazím: Jo ještě něco. Hledá se jistý člověk Jarý: Jaký člověk? Arazím: No člověk, defraudant. Výška 172, věk 47, váha 75. Jarý: No moment, to je všechno? Fotografie, jméno nic? Arazím: Modrý z nebe bys nechtěl?
Šiktanc: Pokračujte. A dejte si záležet, ať se o tom drbe až v Praze. Jarý: To říkala paní Uhlířová taky. Jenomže místo slangového "drbe" použila literárnějšího mluví a místo Prahy zůstala lokální patriotkou. Arazím: Béďo, nejsi náhodou z dvojčat? Jarý: Ne, proč? Arazím: Protože jeden není tak blbej.
Jarý: A co Zahálka? Určitě se nudí na místní stanici. Arazím: To není tak špatnej nápad. Nakonec je místní, může se něco dovědět. Jiroušek: Volá strážmistr Zahálka. Jarý: No, tak my o vlku a vlk v telefonu.
Arazím: Jenomže my máme na starosti jiný věci a ne ty vaše posraný úly! Menšíková: Posraný, jo? Co jste to řekl? Jarý: Ale paní Menšíková, on to tak pan praporčík nemyslel. Menšíková: Ale myslel. Arazím: Zamozřejmě, že jsem to tak myslel! Podivejte se na nás, jak vypadáme. My se vracíme z vejletu. My jsme si tam hráli bll na čertíčky. Ona hořela stodola a my jsme - jenom tak mimochodem - hasili. Já jsem mokrej, mám hlad a žízeň, mám mokrý i spodky. A já nemám vůbec chuť se s vámi vybavovat.