Chalupáři

(Evžen se v Praze v obchodě ptá, co je v tubičce ve vitríně.)
Evžen: To je ale fracek, nevycválanej! Chichichi, chachacha, směje se jako Štercl. Ty holky dneska nemají vůbec žádný vychování. Není divu. Taky je nikdo nevychovává!
Bohouš: Ona ti neřekla, co to je?
Evžen: Ale řekla.
Bohouš: Tak proč to tajíš?
Evžen: Jsou to dámský kalhotky, když jsi tak zvědavej!

(Ženské z Třešňové jsou na nákupu v Praze.)
Voborníková: Ty boty v tý skleněný kredenci se mi zdálo mnohem hezčí. Jsou to ty samý?
Brabcová: Tam to byly 35.
Voborníková: Prosím tě, to je takovej rozdíl?
Fuchsová: Ale není. Akorát sedm čísel.

(Evžen zkusí od Bohouše jeho koření z Indie Sahakari.)
Evžen: Co to je? To hrozně pálí!
Bohouš: Prosím Vás! V Indii to dávají do kaše malým dětem.
Evžen: V Indii mají plechový děti?

(Evžen a Bohouš vaří bramboráky, každý má svůj recept.)
Evžen: Kolik tam dáváte toho česneku?
Bohouš: 15 stroužků.
Evžen: Jo tak! Vy vyrábíte yperit.

Evžen: A co je tohle?
předseda Mrázek: To jsou dveře ven.
Lojza: A taky dovnitř.

Evžen: No tohle kdybych neslyšel na vlastní uši, tak neuvěřím!

(Na houbách.)
Huml: Jděte si hledat jinam!
Císař: Já nehledám, já sbírám.

Císař: To schodiště nás přežije oba, to je ještě stará, točte se, stará poctívá řemeslná práce. Pozor, pozor!
(Schody spadly.)
Huml: Jéžišmarjajózefe, to je ta vaše řemeslná stará poctivá práce! Tak to je naposled pane Císař! Já jsem v invalidním důchodu! (buší pěstí do místa, kde je srdce) Tady to mám černé na bílém, já se nesmím rozčilovat, já nesmím prožívat žádné konfliktní situace!
Císař: Pane Huml, jakápak konfliktní situace, no spadly schody protože byly shnilé, no tak je po neděli opravím.
Huml: Po neděli.
Císař: No dřív nemám čas, horší je, že budeme muset oba dva bydlet dole.
Huml: Cože?!
Císař: No já v noci strašně chrápu.
Huml: Jéžišmarja...
Císař: Klid, klid, klid... Já vám sem postavím žebřík!
Huml: Vy si myslíte, že budu lítat domů jako, jako... holub?!
Císař: Klid, klid, ale až přijdu, protože teď musím jít opravit vyvorávač.
Huml: Jéžíšmarja, já jsem sem přijel kvůli klidu, ven, do české vesničky, užít penze! Já jsem tady zasejpanej! Já jsem tady zhicovanej! Já se nebudu rozčilovat, prášek, já si vezmu prášek, pruty, jdu na ryby, já nejsem sebevrah!

(Před obchodem stojí dlouhá fronta.)
Evžen Huml: Co přivezli?
žena: Nic.
Evžen Huml: A co mají?
žena: Všechno.