Chirurgové

(Meredith, Cristina a Alex se baví o práci v soukromé praxi.)
Cristina: Soukromá praxe? Proč bys tam chtěl pracovat?
Alex: Protože brzo dokončím specializaci a dobře tam platí. Nejsem z bohaté rodiny jako ty a Harpera Averyho nejspíš v nejbližší době nezískám.
Cristina: To je pravda.
Alex: Trhni si!
Cristina: (Kývne hlavou na Meredith.) Ona by mohla.
Meredith: Jen mohla? Trhni si!

(Meredith má jít s Cristinou do baru a pomoct jí vymyslet děkovný proslov, kdyby vyhrála cenu.)
Cristina: Hej, proč nejsi oblečená?
Meredith: Já nemůžu jít. Musím hlídat pacienta s bypassem.
Cristina: No tak. Zítra bude všechno jinak. Nebudu mít na tebe čas. Ve srovnání s tebou budu jiná liga.
Meredith: Hlavně, že ti to nestoupne do hlavy.

Cristina: Meredith spadli do klína dva úžasné klinické výzkumy a mně ani jeden.
Owen: Ty máš zase milujícího manžela.
Cristina: Jo, ale to ona taky.
Owen: Tak to jsi potom v loji.

(Meredith si stěžuje, že si nemůže vybrat mezi klinickými testy)
Meredith: Cukrovka...
Lexie: (dopoví za Meredith)...na celém světě postihuje 240 milionů lidí.
Meredith: a Alzheimer...
Lexie: (dopoví za Meredith)...je sedmá nejčastější příčina smrti.
Cristina: (chvilku se zamyslí) Hotová Sophiina volba.
Meredith: Hotová Sophiina volba.

Arizona: Jasně, chápu to. Štve ji, že jsem tak dokonalá. Život mi pořád nahrává do karet. A teď, když udělám jednu chybičku, dá mi to pořádně sežrat.
Mark: Tak podle tebe jsi dokonalá? (Usmívá se.)
Arizona: To ne. Mám spoustu vad na kráse. Jsem příliš soutěživá, jsem workoholik a ve stresu kouřím. A to je nechutný.
Mark: Jsem si jistý, že by tohle všechno ráda slyšela, a k tomu ještě jakoukoli reálnou chybu, kterou máš.

Meredith: Mám tetu, která kdykoli vám něco nalévala, pronesla ”řekni dost”. Teta pronesla, “řekni dost” a my jsme to samozřejmě nikdy neřekli. Neřekneme “dost” protože na té možnosti, že něčeho bude víc, něco je. Víc tequily, víc lásky. Víc čehokoli. Víc je prostě lepší. Na sklenici z poloviny plné je něco smutného… Musíme vědět, kdy říct “dost”. Myslím, že je to pohyblivá hranice. Barometr touhy a potřeby. Záleží to na každém člověku.. a záleží na tom, co se nalévá. Někdy… chceme jenom ochutnat. A jindy, takové slovo jako dost existuje. Sklenice je i bezedná. A my všichni… chceme prostě víc.

Meredith: Být dobrým chirurgem, znamená myslet jako dobrý chirurg. Emoce vytvářejí chaos. Hezky je schováte a vstoupíte do čisté, sterilní místnosti, kde je postup prostý… říznout, zašít a zavřít. Dokonalosti člověk dosáhne cvičením. Teorie říká, že čím víc myslíte jako chirurg, tím víc se jím stáváte… Lepší je zůstat neutrální a nezaujatý. Řízni, zašij, zavři. A je jen horší tohle vše zapomenout a prostě nemyslet jako chirurg. A vzpomenout si jaké to je – myslet jako lidská bytost.

Meredith: Ve vědě se tajemství ukrýt nemohou. Medicína odhaluje veškeré lži. Mezi zdmi nemocnice je pravda svlečená do naha. Jak udržete tajemství mimo nemocnici – no, to je trochu něco jiného. Jedna věc je jistá. Ať už se snažíme skrýt cokoliv, nikdy nejsme připraveni na okamžik, kdy nás pravda přistihne nahé. To je ta potíž s tajemstvími – jako neštěstí, nechodí nikdy samo. Tajemství se hromadí a hromadí, až nakonec všechno kolem sebe pohlt - pak nemáte prostor pro nic jiného. A když jste plní tajemství, máte pocit, že explodujete. Lidé zapomínají na to, jak hezký je to pocit, když se nakonec tajemství prozradí. Ať už je dobré, či špatné, alespoň je venku – berte to jak to je. A jak je jednou tajemství vyzrazeno, nemusíte se za něj nadále schovávat. Problém s tajemstvím je, že i když si myslíte, že ho máte pod kontrolou… tak nemáte.

Meredith: Takže, kdyby vám kdokoli říkal, že se vyspíte teprve po smrti, řekněte mu, aby mi to přišel říct, až bude dělat pár měsíců stážistu. Samozřejmě, že ne každou noc jsme vzhůru kvůli práci. Jestli je život už tak dost těžký, proč si potom sami přiděláváme další problémy? Proč máme tu potřebu zmáčknout sebedestrukční tlačítko? Možná, že máme rádi bolest. Možná je to naše přirozenost…- protože bez ní. Já nevím – možná bychom neměli ten pravý pocit. “Proč se pořád mlátím do hlavy kladivem?” “Protože je to tak bezva pocit, když přestanu.”

Meredith: Před pár stovkami let se Benjamin Franklin podělil se světem o tajemství svého úspěchu - “nikdy neodkládejte věci na zítřek,” říkával, “co můžete udělat dnes.” To je ten muž, co zkoumal elektřinu. Tomu co řekl by mělo naslouchat daleko více z nás. Nevím, proč vůbec něco odkládáme, ale pokud mám hádat, řekla bych, že hlavním důvodem je strach — strach z neúspěchu, strach z bolesti, strach z odmítnutí. Občas, máte strach udělat rozhodnutí – protože, co když je špatné? Co když zrovna děláte chybu, kterou nemůžete vrátit? Ranní ptáče, dál doskáče. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Nemůžeme předstírat, že nám to neříkali. Všichni známe ta přísloví, slyšeli jsme filosofy, slýcháme od prarodičů varování, abychom neztráceli čas, slýcháme básníky, kteří nám radí abychom prožili naplno každý den. Ale stejně, někdy, si to musíme vyzkoušet sami. Možnosti dnešního dne musíme zamést pod koberec zítřka, snad jednou pochopíme, co tím Benjamin Franklin myslel – “vědět znamená víc než myslet” – probudit se je lepší než spát – a potom i ten největší neúspěch, i ta nejhorší chyba je naprosté nic proti tomu, když něco nezkusíte.

Meredith: Pamatujete, když jste byli děti a vaší největší starostí bylo, jestli dostanete kolo k narozeninám nebo jestli k snídani dostanete oblíbené sušenky? Být dospělý – úplně naopak. Vážně to nejsou jen skvělé boty a úžasný sex a že vám rodiče nemluví do toho, co děláte. Dospělost je zodpovědnost. Zodpovědnost – je vážne na houby. Je to vážně otrava. Dospělí musí pořád někde být a něco dělat, vydělávat na živobytí a platit nájem. A ještě z vás dělají chirurga, a vy najednou držíte v rukou lidské srdce – vážně! Mluvte mi o zodpovědnosti! To pak kola a sušenky jsou nezajímavé, že? Naneštěstí, jak se jednou ocitnete za obdobím rovnátek a podprsenek číslo jedna, zodpovědnosti se už nezbavíte. Nemůžete se jí vyhnout. Ale stejně, dospělost má své výhody. Tím chci říct, že ty boty, ten sex, že rodiče nejsou nikdy nablízku a neříkají vám co máte dělat - to je zatraceně dobrá věc.

Meredith: Důvěrnost je tříslabičné slovo pro “Tady je moje srdce a duše. Prosím rozemelte je do hamburgrů a vychutnávejte.” Je žádaná a obávaná, nesnadná v životě a zároveň nepostradatelná. Důvěrnost přichází do života ve spojení s třemi R: Příbuzní, láska, a spolubydlící. (v angličtině = relatives, romance, roommates). Některým věcem neutečete. A některé věci nechcete vědět. Přála bych si, aby byla kniha pravidel důvěrnosti. Nějaká příručka, která by ti řekla když překročíš čáru. Nemůžete se takhle vzdát. Bylo by hezké, vědět o tom dopředu. Nevíme jak do všeho zapadáme. Bereš tam, kde můžeš…a snažíš se vydržet co nejdéle. A pravidla... nepoužívám. Možná žádné nejsou. Možná pravidla důvěrnosti jsou něco, co si definuje každý sám.

Meredith: Přežíváme na chirurgickém oddělení. Sedm dní v týdnu, 14 hodin denně. Jsme spolu více, než jsme sami. Po chvíli se – cesty spolubydlících – stávají cestou života. Zaprvé: Vždycky počítej skóre. Zadruhé: Udělej cokoli, aby jsi přechytračil toho druhého. Zatřetí: Nebratříčkuj se s nepřítelem. Oh, a ano, číslo čtyři: Všechno, všechno je souboj. Je tu ještě jeden způsob jak přežít soupeření. Cesta, kterou vám zdá se, nikdy nikdo neukáže. Kterou se musíte naučit sami. Zapáté: Vůbec to není o soutěži. Nejsou vítězové nebo poražení. Vítězství se počítají podle toho kolik je zachráněno životů. A jednou za čas, pokud jste chytří, život který zachráníte bude váš.

Meredith: Všechno je o řadách. Cílová čára na konci rezidentury. Čekání v řadě na šanci dostat se na operační sál. A pak je tady nejdůležitejší čára, čára oddělující vás od lidí se kterými pracujete. Nepomáhá se příliš seznámit. Být přáteli. Potřebujete hranice mezi sebou a zbytkem světa. Ostatní lidé dělají příliš zmatku. Všechno je to o čárách. Nakreslit čáru v písku a modlit se aby ji nikdo nepřekročil. Někdy se musíte rozhodnout. Hranice nedrží ostatní lidi mimo. Uzavírají vás uvnitř. Život je zmatek. Jsme jací jsme. Můžete ztrácet čas kreslením čar – nebo můžete žít svůj život, když je překračujete. Ale jsou tady některé čáry, které je příliš nebezpečné překročit. Tady je má zkušenost. Pokud to risknete – pohled z druhé strany – je velkolepý.

Catherine: Dej mamince pusinku, Jacksone. Právě ti koupila nemocnici.

Alex: Potřebuji aby mi Lexopedie diagnostikovala pacientku.
Meredith: Není to žádná bichle, kterou by sis mohl listovat.
Lexie: Vlastně jsem. Spusť.

Cristina: Skvěle, teď má ale Stu-pído v hlavě zabodlý nůž. Tak, teď se soustřeďte.
Stuarte, kolik je 14 + 4?
Stuart: 18.
Cristina: A 27 - 13.
Stuart: 15?
Cristina: Ne, a co 172 - 60?
Stuart: Nemám páru, jenže to neni kůli tomu noži, ale proto, jak sem nacamranej.
Stuartův kamarád: Spíš je blbej jak štoudef.

(Derek a Cristina jsou na rybách, Derek se diví návrhu Cristiny.)
Cristina: Po tom včerejším telefonátu jsem si zjišťovala co a jak. Nechtěla jsem tu být za námořní nemehlo.
Derek: Tady jsme na jezeře.

Arizona: Ahoj, musíš zase začít spát s Markem.
Teddy: Vážně?
Arizona: Jo, pro moje duševní zdraví.

Meredith: Nepřátelská? Vážně je podle ní moje děloha nepřátelská?
Derek: Říkala, že se to dá léčit.
Meredith: Nepřátelská!
Derek: Zasekla ses na jediném slově.
Meredith: Jak by ti bylo, kdyby ti penis nazvala načuřeným nebo šejdířským?

Jackson: Šéf mi ojel mámu.
Meredith: Cože? Owen...
Jackson: Webber. Dr. Webber mi ojel mámu.
Meredith: Proboha.
Jackson: Povídej mi o tom.
Meredith: Jestli ti to zvedne náladu, tak mně taky.

Meredith: Na příjem přišel pán a z hlavy mu trčí zabodnutá kudla.
Avery: Paráda... chci říct chudák.

Mark: Co přesně je ten večírek džentlmenů?
Derek: Já nevím. Prostě večer... s džentlmeny.
Mark: A striptérkami?
Derek: Né to, šéf nepozve striptérky.
Mark: Já myslím, že pozve. Doktorko? Co vám první přijde na mysl, když řeknu večer džentlmenů?
Baileyová: Střapce. Lesklé, flitrové střapce a dolarové bankovky.
Mark: Vidíš, striptérky.

(Na Alexe.)
Meredith: Máš na krku cucflek.
Cristina: Cože? Karevek nám rudne. Jsi zaláskovanej, láskoune?
Alex: Kušuj.
Cristina: Láskoráde.
Alex: Drž zobák.
Meredith: Lucy je jeho první vážná známost od...
Alex: To je jedno. Jenže pracuje tady, v nemocnici Seattle Grace Rychlá Smrt, což znamená, že jí buď hrábne, dostane raka, někdo ji picne a nebo ji rozmašíruje autobus. Být vámi, s pohádkově šťastným koncem pro Kareva nepočítám.
Cristina: Seattle Grace Rychlá Smrt.
Meredith: Na tom něco je.