(Večeře před odjezdem Bree a Rogera.) Claire: Tak před večeří bychom mohli oslavit nové začátky. Připravila jsem sendviče s burákovým máslem a marmeládou. (Všichni u stolu se s chutí zakousnou. Jamie si nožem ukrojí kousek chleba a ochutná.) Jamie: Moc dobré, ale... opravdu se to jí? Daly by se s tím lepit boty.
(Lord John a Brianna se baví o uvěznění a popravě Stephena Bonneta.) Brianna: Chci ho vidět. (Brianna odejde z pokoje na terasu) John: Ne, tam nemůžeš. I kdyby ti tvůj stav dovolil cestovat, což nedovoluje, účast na popravě by mohla mít hrozivé následky pro dítě. ... Brianna: Nechci ho vidět umírat. John: Díky Bohu za to. Brianna: Chci s ním mluvit. John: Tvůj otec mi dal za úkol na tebe dohlížet. Odpolední čaj s vrahem do toho asi nespadá.
(Jaime a Ian hledají zájemce, kteří by byli ochotni osídlit divočinu, jakou je Severní Karolína v okolí Fraserova hřebene.) Ian: Bude hezké mít zase společnost. A sousedy poblíž. Jamie: Možná zlákáme i někoho, kdo umí hrát šachy. Ian: A má pěknou dcerušku, nebo dvě. Jamie: Jedna ti stačí, kluku.
Jamie: To ses zbláznila, ženská? Vidím úplně všechno až ke třetímu žebru. Claire: Ne, nevidíš. Jamie: Kriste. Vidím ti až k pupku. Tak určitě nechceš jít na veřejnost. Claire: To přesně chci. A musím ti říct, že jsem ty šaty pomáhala navrhnout.
Claire: Ano, Suzette. Suzette: Proč madam trvá na tom, že si bude sama stlát postel a skládat oblečení? Claire: Asi je to zvyk. Nejsem prostě zvyklá mít kolem sebe pořád služebné, které by plnily každou mou potřebu. Suzette: A navíc těhotná. To prostě není správné. Claire: Dobře. Budu se snažit být nedbalejší. Suzette: Madam. To by mi udělalo takovou radost. Claire: Měla bych být pryč hodinu nebo dvě. To by mělo být dost času, abys přestlala moji postel, pokud se pak budeš cítit líp. Suzette: Madam, jste až moc hodná.
Jamie: Další země, další nepřítel. Život s tebou rozhodně není nudný, cizinko. Claire: Mohla bych dělat hloupou, jestli ti to víc vyhovuje. Jamie: Ne, nevyměnil bych tě za nic na světě.
(Claire řekne Frankovi vše co ji stalo, když zmizela.) Claire: Vím, jak to musí znít, že jsem se zbláznila. Frank: Je to docela risk. Ale... Takový, který jsem také ochoten podstoupit. Claire: Nechovej se ke mně blahosklonně, Franku. Je to šílené, vím to. Zní to jako příběh vytvořený magií a vílím prachem. Frank: Snažíš se mě přesvědčit, abych ti nevěřil? Claire: Snažím se tě přimět, abys přiznal, že i když tu stojíš a snažíš se mě podporovat a chápat, ten tvůj racionální mozek akademika na tebe křičí, že tvá bývalá žena se buď zbláznila nebo si vymyslela nějaký šílený příběh, aby... Aby tě odehnala. Frank: Bývalá žena? Claire: Vzala jsem si jiného. Frank: A přesto pořád nosíš náš snubní prsten.
Muž: Jste v pořádku, paní? Jste v pořádku? Paní? Mluvíte anglicky? Claire: Co je za rok? Muž: Rok? No, je rok 1948. Claire: Kdo vyhrál? Kdo vyhrál bitvu u Cullodenu? Muž: Necítíte se dobře? Možná bych vás mohl vzít do... Claire: Povězte! Řekněte mi, kdo vyhrál bitvu u Cullodenu, hned! Muž: Britové! Cumberland a Britové!
(Claire se vrací do současnosti.) Claire: Kéž bych byla mrtvá. A kdybych nechala oči zavřené, mohla bych téměř dosáhnout hranic nevědomí. Ale učinila jsem slib a musela jsem ho dodržet. I když to znamenalo žít život, který už jsem nechtěla. Byl pryč. Všichni byli pryč. Svět, který jsem opustila před chvílí, byl nyní jen prachem.
(Claire a Jamie se vylodí ve Francii.) Claire: Myslela jsem, že budeš srážet lidi kolem, jak budeš prchat z doků. Jamie: Už bych nesnesl další vteřinu v té valící se, skřípající, prosakující vaně. Claire: Takže výlet do Bostonu je nemyslitelný? Jamie: Ne, pokud mě chceš pohřbít do moře.
(Claire a Willie jsou sami v lese.) Willie: Paní! Claire: Co? Willie: Kdybyste mě potřebovala, budu si zařizovat nějaké osobní záležitosti. Claire: Běžte aspoň 50 metrů daleko a po větru.
(Jamie a Claire se milují.) Jamie: Teď už chápu, proč tomu církev říká Svátost. Claire: Proč? Jamie: Protože si připadám jako Bůh, když jsem v tobě. (Claire vyprskne smíchy.) Co? Je to hloupost? Vysmíváš se mi. Claire: Ano, to tedy jo.
(Jamie a Claire se líbají.) Claire: Nebudou nás hledat? Jamie: Řekl jsem Dougalovi, že jdeme hledat nějaké bylinky. Claire: Takže jsi to svědl na mě? A uvěřil ti? Jamie: Ani trochu.
Dougal: To děvče by potřebovalo Sgian dubh. Claire: Co? Jamie: Sgian dubh, malou dýku. Ned: Někteří si ji schovávají do ponožek, ale já tu svoji ukrývám na důvěrnějším místě. (Vytáhne ji zpod kiltu.)
Jamie: Můžu se tě na něco zeptat? Claire: Jistě. Jamie: Chci se zeptat, nechci tě, to je... Nechci naznačovat, že máš jisté, velké zkušenosti s muži, ale, no, o tom všem toho víš víc, než já. Claire: Tak ven s tím.
Claire:(o Dougalovi) To opravdu řekl? Jamie: Jo. Řekl: "Nikdy nesmíš dát ženě najevo, že jsi celý žhavý ji uspokojit. Dává jí to příliš velkou moc." Claire: Opravdu? A co jsi mu na to řekl? Jamie: Řekl jsem, že jsem byl totálně v tvojí moci a šťastný, že to tak bylo.
Jamie: Sejdeme se dole. Jestli okamžitě něco nesním, mohl bych zakousnout tebe. Claire: Věřím, že jsi to už udělal. Jamie: A těším se, až to udělám znovu.
Claire: Už je docela pozdě. Možná bychom měli jít do postele. Jamie: Do postele... nebo spát? Claire: No... Jamie: Tak či tak... v korzetu asi nespíš. Tak mě nech, abych ti pomohl se všemi těmi šňůrkami a tak.
(Jamie se pokusí Claire políbit, ta na poslední chvíli uhne.) Claire: Řekni mi o své rodině. Jamie:(zasměje se) Kolik generací zpátky? Claire: Tvoji rodiče postačí.