Cizinka

(Večeře před odjezdem Bree a Rogera.)
Claire: Tak před večeří bychom mohli oslavit nové začátky. Připravila jsem sendviče s burákovým máslem a marmeládou.
(Všichni u stolu se s chutí zakousnou. Jamie si nožem ukrojí kousek chleba a ochutná.)
Jamie: Moc dobré, ale... opravdu se to jí? Daly by se s tím lepit boty.

(Lord John a Brianna se baví o uvěznění a popravě Stephena Bonneta.)
Brianna: Chci ho vidět.
(Brianna odejde z pokoje na terasu)
John: Ne, tam nemůžeš. I kdyby ti tvůj stav dovolil cestovat, což nedovoluje, účast na popravě by mohla mít hrozivé následky pro dítě.
...
Brianna: Nechci ho vidět umírat.
John: Díky Bohu za to.
Brianna: Chci s ním mluvit.
John: Tvůj otec mi dal za úkol na tebe dohlížet. Odpolední čaj s vrahem do toho asi nespadá.

(Jaime a Ian hledají zájemce, kteří by byli ochotni osídlit divočinu, jakou je Severní Karolína v okolí Fraserova hřebene.)
Ian: Bude hezké mít zase společnost. A sousedy poblíž.
Jamie: Možná zlákáme i někoho, kdo umí hrát šachy.
Ian: A má pěknou dcerušku, nebo dvě.
Jamie: Jedna ti stačí, kluku.

Jamie: To ses zbláznila, ženská? Vidím úplně všechno až ke třetímu žebru.
Claire: Ne, nevidíš.
Jamie: Kriste. Vidím ti až k pupku. Tak určitě nechceš jít na veřejnost.
Claire: To přesně chci. A musím ti říct, že jsem ty šaty pomáhala navrhnout.

Claire: Ano, Suzette.
Suzette: Proč madam trvá na tom, že si bude sama stlát postel a skládat oblečení?
Claire: Asi je to zvyk. Nejsem prostě zvyklá mít kolem sebe pořád služebné, které by plnily každou mou potřebu.
Suzette: A navíc těhotná. To prostě není správné.
Claire: Dobře. Budu se snažit být nedbalejší.
Suzette: Madam. To by mi udělalo takovou radost.
Claire: Měla bych být pryč hodinu nebo dvě. To by mělo být dost času, abys přestlala moji postel, pokud se pak budeš cítit líp.
Suzette: Madam, jste až moc hodná.

Jamie: Další země, další nepřítel. Život s tebou rozhodně není nudný, cizinko.
Claire: Mohla bych dělat hloupou, jestli ti to víc vyhovuje.
Jamie: Ne, nevyměnil bych tě za nic na světě.

(Claire řekne Frankovi vše co ji stalo, když zmizela.)
Claire: Vím, jak to musí znít, že jsem se zbláznila.
Frank: Je to docela risk. Ale... Takový, který jsem také ochoten podstoupit.
Claire: Nechovej se ke mně blahosklonně, Franku. Je to šílené, vím to. Zní to jako příběh vytvořený magií a vílím prachem.
Frank: Snažíš se mě přesvědčit, abych ti nevěřil?
Claire: Snažím se tě přimět, abys přiznal, že i když tu stojíš a snažíš se mě podporovat a chápat, ten tvůj racionální mozek akademika na tebe křičí, že tvá bývalá žena se buď zbláznila nebo si vymyslela nějaký šílený příběh, aby... Aby tě odehnala.
Frank: Bývalá žena?
Claire: Vzala jsem si jiného.
Frank: A přesto pořád nosíš náš snubní prsten.

Muž: Jste v pořádku, paní? Jste v pořádku? Paní? Mluvíte anglicky?
Claire: Co je za rok?
Muž: Rok? No, je rok 1948.
Claire: Kdo vyhrál? Kdo vyhrál bitvu u Cullodenu?
Muž: Necítíte se dobře? Možná bych vás mohl vzít do...
Claire: Povězte! Řekněte mi, kdo vyhrál bitvu u Cullodenu, hned!
Muž: Britové! Cumberland a Britové!

(Claire se vrací do současnosti.)
Claire: Kéž bych byla mrtvá. A kdybych nechala oči zavřené, mohla bych téměř dosáhnout hranic nevědomí. Ale učinila jsem slib a musela jsem ho dodržet. I když to znamenalo žít život, který už jsem nechtěla. Byl pryč. Všichni byli pryč. Svět, který jsem opustila před chvílí, byl nyní jen prachem.

(Claire a Jamie se vylodí ve Francii.)
Claire: Myslela jsem, že budeš srážet lidi kolem, jak budeš prchat z doků.
Jamie: Už bych nesnesl další vteřinu v té valící se, skřípající, prosakující vaně.
Claire: Takže výlet do Bostonu je nemyslitelný?
Jamie: Ne, pokud mě chceš pohřbít do moře.

(Claire a Willie jsou sami v lese.)
Willie: Paní!
Claire: Co?
Willie: Kdybyste mě potřebovala, budu si zařizovat nějaké osobní záležitosti.
Claire: Běžte aspoň 50 metrů daleko a po větru.

(Jamie a Claire se milují.)
Jamie: Teď už chápu, proč tomu církev říká Svátost.
Claire: Proč?
Jamie: Protože si připadám jako Bůh, když jsem v tobě. (Claire vyprskne smíchy.) Co? Je to hloupost? Vysmíváš se mi.
Claire: Ano, to tedy jo.

(Jamie a Claire se líbají.)
Claire: Nebudou nás hledat?
Jamie: Řekl jsem Dougalovi, že jdeme hledat nějaké bylinky.
Claire: Takže jsi to svědl na mě? A uvěřil ti?
Jamie: Ani trochu.

Dougal: To děvče by potřebovalo Sgian dubh.
Claire: Co?
Jamie: Sgian dubh, malou dýku.
Ned: Někteří si ji schovávají do ponožek, ale já tu svoji ukrývám na důvěrnějším místě. (Vytáhne ji zpod kiltu.)

Claire: (o noži) Je na mě moc dlouhý a těžký.
Rupert: To mi děvčata říkají pořád.

Sally: Pane Randalle, začínala jsem se obávat, že nedorazíte.
Frank: Věřím, že jdu přesně načas.
Sally: Čekala jsem, že dorazíte dřív.

hospodyně: Nese se čaj.
Roger: A sušenky.
vikář: Děkuji, Rogere.
Rogere: Můžu dostat sušenku, prosím?
hospodyně: Myslíš další sušenku? Ano.

Jamie: (o svém příteli Munrovi) Říká, že přináší zprávy. (na Claire) Ale trvá na tom, abychom se na tebe nejprve napili. Nemůžu říct, že nesouhlasím.

Jamie: Můžu se tě na něco zeptat?
Claire: Jistě.
Jamie: Chci se zeptat, nechci tě, to je... Nechci naznačovat, že máš jisté, velké zkušenosti s muži, ale, no, o tom všem toho víš víc, než já.
Claire: Tak ven s tím.

Claire: (o Dougalovi) To opravdu řekl?
Jamie: Jo. Řekl: "Nikdy nesmíš dát ženě najevo, že jsi celý žhavý ji uspokojit. Dává jí to příliš velkou moc."
Claire: Opravdu? A co jsi mu na to řekl?
Jamie: Řekl jsem, že jsem byl totálně v tvojí moci a šťastný, že to tak bylo.

Jamie: Sejdeme se dole. Jestli okamžitě něco nesním, mohl bych zakousnout tebe.
Claire: Věřím, že jsi to už udělal.
Jamie: A těším se, až to udělám znovu.

Rupert: Tak, Jamie, jaké bylo tvoje poprvé? Krvácel jsi?
Jamie: Ne, ale ty budeš, jestli nezavřeš tu nevymáchanou hubu.

Claire: Kde ses naučil takhle líbat?
Jamie: Řekl jsem, že jsem panic, ne mnich.

Claire: Už je docela pozdě. Možná bychom měli jít do postele.
Jamie: Do postele... nebo spát?
Claire: No...
Jamie: Tak či tak... v korzetu asi nespíš. Tak mě nech, abych ti pomohl se všemi těmi šňůrkami a tak.

(Jamie se pokusí Claire políbit, ta na poslední chvíli uhne.)
Claire: Řekni mi o své rodině.
Jamie: (zasměje se) Kolik generací zpátky?
Claire: Tvoji rodiče postačí.