Claymore

Takové Youmovité...

Možná bych byl daleko unešenější, kdybych byl na Claymore narazil dřív. Dejme tomu tak o pět let. Což mě nakonec s narážkou na dobu vzniku vede k tvrzení, kterým se ovšem v žádném případě nechci dotknout příznivců série, že v seriálu bohužel spatřuji velkou dávku žánrového klišé, aniž bych narazil na něco objevného. To je u poměrně nového seriálu docela problém, protože to nejspíš znamená, že ta klišé tam opravdu jsou a s objevnými věcmi už přišel dříve někdo jiný. Samotná základní myšlenka není špatná, ale chtělo by to méně šablonovité zpracování. I to bych byl ale Claymore odpustil, kdyby mne postavy oslovovaly a byl bych schopen se do jejich osudů vžít. Což se mi nakonec nepodařilo a díky tomu, že si seriál o prožívání a dojetí nepokrytě říká - a to mi samo o sobě zase nevadilo ani u takových citových vydíraček, jako je Kanon (2006) anebo Angel Beats - ve vzájemné kombinaci jde o okolnosti vražedné, takže u mě se toto anime účinkem docela minulo.