Obchody váznou. V krámku U dvou akordů už pomalu zapomněli, jak vypadá zákazník. Prach padá na cédéčka a Tomáš přitom musí splácet obchod a platit nájem. Jedna stařenka dychtící po Evě a Vaškovi tržbu nevytrhne. Ani pubertou paralyzovaný Lexa nemíní nakupovat, jeho sestra Saša aspoň nenaštve, protože je neviditelná. Jenže dluhy narůstají jako sněhová koule a jednoho dne vtrhnou do obchodu vymahači dluhů. Je to pro Tomáše potupa, když místo své fotografie musí podepsat splátkový kalendář. Ještěže po jeho autogramu touží také jeho letitá fanynka Marcelka, která zabrání nejhoršímu. Ale kde rychle sehnat 100 000 korun? Všichni Tomáše chápou, ale nikdo mu nechce půjčit. Naštěstí jsou i jiné způsoby, jak se zbavit vymahačů.
(Tomáš potřebuje půjčit peníze, proto jde za Karlem Gottem. U brány zazvoní na zvonek s mikrofonem.) Karel: Dobrý den, vítejte u mě. Pro malý okruh stiskněte jedničku, pro velký okruh dvojku. Tomáš: Karle? Karel: Máte-li zájem o můj výklad světových dějin, stiskněte trojku. Chcete-li zanechat vzkaz, počkejte na mé vysoké C. (V mikrofonu se ozve vysoké C.) Tomáš: Ahoj Karle, tady je Tomi Paci. Pamatuješ, jak jsme tehdy řádili v Sopotech? Prosím tě, já mám problém, já bych potřeboval půjčit peníze. Karel: Vaši zprávu si vyslechnu v neděli, kdy odpočívám. Máte-li zájem o radu pro tento den, stiskněte hvězdičku. (Tomáš zmáčkne hvězdičku.) Karel: Od kamarádů si nikdy nepůjčuj.
Saša:(čte z vietnamského diskuzního fóra) Já rád bych nejen koukat, ale i dotýkat. Jak to myslí? Iva: Sašo, neboj, určitě tam bude i něco lepšího. No hele, třeba támhle. Ona tak hezká, až já hned brečet. No vidíš. Lexa: Ono brečet má ve vietnamštině víc významů. Saša: Já zabrečet čtyřikrát za sebou. Lexa: Tak to ti hned vysvětlím. Iva: Ne! Saša: Mně moc líbí tvůj vodní hlodavec. Asi jsem jim fakt sympatická.